Budeme mít certifikované čaroděje?

Připravuje se zákon, podle kterého bude léčitelství službou, ke které bude třeba oprávnění. Budou se vykazovat i příjmy a evidovat pacienti. Ani v Harry Potterovi přeci nesměli kouzelníci čarovat bez složení zkoušek v Bradavicích.

Jakkoli je pochopitelná a chvályhodná snaha Ministerstva zdravotnictví ochraňovat pacienty léčitelů i danit jejich příjem prostřednictvím EET, je zcela patrný naprostý lapsus takovéhoto systémového opatření. Základním problémem je to, že se léčitelství institucionalizuje a tím pádem se mu de facto přiznává charakter medicíny.

Než je dovoleno lékaři léčit, musí úspěšně ukončit šestileté studium na lékařské fakultě, musí složit atestaci a projít celým spektrem dalších úkonů a prodělat patřičnou praxi. To z něho samo o sobě ještě nečiní zcela kvalifikovaného lékaře, takže je mladý lékař dále pod kontrolou svých nadřízených a vlastně celý život se učí a vzdělává.  Připusťme na chvíli, že léčitel se s paranormálními schopnostmi narodí, respektive je o nich sám přesvědčen a přesvědčí i své potencionální pacienty. Kdo a na základě čeho mu však jeho schopnosti potvrdí, když podstata léčebných metod je z hlediska vědy často neexistující? Nějaký Albus Brumbál?

Bude léčitel, který chce léčit pomocí psychokineze, pro získání certifikátu názorně přesvědčovat nějakou komisi (předpokládám složenou z lékařů, fyziologů a fyziků), že psychokineze existuje? To bude mít tedy dost těžké, protože se to dosud nikomu nepovedlo. Bude někdo dokládat, že příslušná bylina sebraná o půlnoci za úplňku má jiné léčebné vlastnosti než ta utržená jiný den? Budou se oprávnění vydávat dodatečně podle toho, kolika léčitelovým pacientům se zlepší zdravotní stav a kolik jich umře?  A jak se bude dokladovat, že se to stalo právě zásluhou nebo vinou léčitele? Budou se stejnou metodikou později vydávat povolení i astrologům, kartářkám a věštkyním?

Záměrně jsem použil ony kontroverznější příklady. To, co se obecně nazývá alternativní medicínou, z části není žádnou alternativou a z části to není žádná medicína. Léčivé rostliny zcela jasně existují, někdo má sice tendenci jejich účinnost trochu přeceňovat, ale nelze naopak nijak podceňovat faktor placeba. „Léčitelství“ v podobě psychoterapie nesporně existuje a léčitelem může být prakticky každý, a to jak sám sobě, tak i jiným. Existují psychosomatické potíže a terapeutem se může stát i ten, kdo půjdu s kamarádem na pivo a nechám ho „vykecat“. Terapií mohou být vlídná slova babičky u hrnku s čajem z meduňky.  

Lze se živit sběrem bylin, jsou k tomu třeba zkoušky, stejně jako je tomu pro komerční sběr hub. Těžko mi může někdo zabránit v tom, abych je někomu (stejně jako ty houby) nedal a on mi za to z vděčnosti neposkytl nějakou náhradu mých nákladů a času. Pokud někoho otrávím, tak stejně jako v případě hub budu obžalován a souzen. Nic, co by se muselo systémově řešit. Různá cvičení, včetně těch tzv. alternativních provozují fyzioterapeuti, kteří musí být certifikováni již mnoho let. Otevření si praxe v podobě ordinace amatérem musí být logicky nezákonné, protože to nemůže udělat jen tak ani lékař, proto to zákon nemůže povolit. Ostatní alternativní léčebné metody, které někdy mají problematickou podstatu, ale mají určité výsledky, jako je třeba akupunktura nebo homeopatie, musí provozovat pouze lékaři nebo v případě různých podob psychoterapie vystudovaní psychologové. I to už existuje.     

Nikde nevidím prostor pro nějakou skupinu šamanů a kouzelnic. Jsou to dle mého soudu z části podvodníci, kteří zneužívají malověrnosti lidí a jejich nějakým způsobem získanou nedůvěru v klasickou medicínu, z další části pomatenci, kteří tomu, co dělají, reálně věří, a nakonec zdatní psychologové. Ti posledně jmenovaní, kteří svoji praxi provozují bez vzdělání a registrace, by to měli i nadále činit jako přátelskou pomoc jen s nějakou tou dobrovolnou odměnou. Ti první jmenovaní to asi mohou dělat také a je jen na jejich potenciálních pacientech, jak se s nimi domluví a jakou důvěru jim dají. Pokud pacienti kvůli alternativní léčbě zanedbají tu standardní, je to jejich volba a jen jejich vina, pokud se jim zhorší zdravotní stav nebo předčasně zemřou. A pokud je zásah léčitele reálně a prokazatelně poškodí, způsobí jim zranění nebo otravu, může za to být stíhán jako kdokoli jiný.

Četl jsem různé úvahy lékařů i nelékařů, kde se fenomén léčitelství vzal, a co zapříčinilo jeho současný rozkvět. Může to v mnohých případech být zapříčiněné špatnou zkušeností s lékařem i s lékařským zařízením, a to i přesto, že je naše zdravotnictví na dobré úrovni a obecně se stále zlepšuje. Může to být i jakousi poslední nadějí, když už všechno selže. To je z hlediska nemocného a jeho blízkých lidsky pochopitelné a z hlediska léčitele eticky velmi problematické. Obecně však fenomén léčitelství a alternativního vnímání nejen medicíny souvisí s dobou, která, ač založena na exaktním vědeckém poznání a determinování světa, paradoxně (nebo možná právě proto) nutí některé lidi věřit věcem, které byly už před více jak sto lety pro vzdělané lidi zcela nepřijatelné, a tak to zůstalo dodnes.

Věda nemá mnoho možností, jak se k tomu postavit. V určitých případech může a má projevit pokoru prostřednictvím jakýchsi pootevřených vrátek a zcela oprávněně připustit, že jsou i jiné možnosti než jen ty, které se nabízejí, ale nemůže popírat sebe sama. Proti osočení, že oficiální zdravotnictví je pouze vyjádřením loby farmaceutických firem, se ale prakticky nedá bránit. Nakousl jsem téma pavědeckých oborů, jako je astrologie, numerologie, telekineze, psychokineze, reiki a podobně, které všechny staví na nedokazatelných (dosud ničím nedokázaných) silách a vztazích, které jsou v mnoha ohledech zdrojem léčitelství. Myslím si ale, že tím opravdovým zdrojem je lidský mozek, který je do jisté míry schopen ovlivňovat tělo. Jeho správná stimulace může být velmi účinná, což myslím otevírá mnohé možnosti i klasické medicíně, která i tímto způsobem může v zájmu pacientů porazit medicínu alternativní. Snahy o „zrovnoprávnění“ medicíny s jejími různými alternativními podobami jsou však dle mého soudu zcela slepou a do jisté míry i nebezpečnou cestou. Na to by měli pomyslet odborníci jak na Ministerstvu, tak i v Parlamentu, až budou příslušný zákon projednávat.