Možná Nohavicu mrzí, že ho nepozvali, možné ne. Možná i kdyby pozvání na Hrad dostal, tak by ho nepřijal. Je zbytečné o tom spekulovat. Faktem je však to, že se nemůže divit, že k účasti na koncertu pro Paměť národa vyzván nebyl. Nevypořádal se se svou minulostí tak, aby to pozvání bylo pro všechny přijatelné a popravdě řečeno jeho současné postoje nenasvědčují tomu, že by prodělal nějakou sebereflexi.
Inspirací koncertu se stal Koncert pro všechny slušný lidi z prosince 1989. Mnozí z tehdejších vystupujících se ho už zúčastnit nemohou, jiní v té době ještě nebyli ani na světě, ale jeho smysl je docela jasný. Jde o navázání na odkaz historické změny, a to bez ohledu na to, jak onu historickou změnu mnozí uchopili. Jde o původní a zcela zásadní ideály sametové revoluce. Na koncert tedy patří jen ti, kteří se s těmito ideály ztotožňují, o čemž Nohavica asi nikoho nepřesvědčil.
Organizátoři vyjadřují k Nohavicovi respekt i obdiv k jeho tvorbě, ale v symbolické rovině by bylo jeho vystoupení spíše dokladem toho, jak jsme na výše uvedené ideály zapomněli, a jak nás mnohé projevy současného režimu vrací před listopad 1989. Koncert je benefiční – výtěžek bude věnován na další dokumentaristickou práci, zaznamenávání a publikování vzpomínek ve sbírce Paměť národa. I to je s ohledem na onu "paměť" jaksi symbolické.
Už nyní je možné zaznamenat hlasy nesouhlasu s Nohavicovým „vyloučením“ (vyjádřil se i on sám), které naopak mluví o tom, že jde diskriminaci a ocejchování umělce, jako tomu bylo za dob normalizace. Myslím, že pro takové vyjádření nejsou žádné argumenty. Každý pořadatel se může svobodně rozhodnout, koho pozve, a každý pozvaný má možnost pozvání přijmout i nepřijmout. Tu možnost volby „pozvaného“ měl i Nohavica. Měl ji před mnoha lety a měl ji i docela nedávno, kdy přijal pozvání, které ho stejně jako to předchozí také ocejchovalo. Je jeho věcí, jestli mu ten cejch nevadí, musí ale respektovat, že někomu vadit může.