Učitelovic, ta chamraď setsakramentská

Ač byli vždy učitelé vzdělanější než byl obecný průměr a měli zodpovědnost za to nejcennější, co máme, byli vždy podprůměrně odměňováni. Byli chudí a společensky nevýznamní bez ohledu na to, jak své poslání plnili.Má se to změnit?

Učitelé byli aucajdry nejen v době, do které je zasazen příběh, ze kterého pochází citát použitý jako název tohoto zamyšlení: Lakomá Barka Jana Wericha. Bylo to tak i v době budování socialismu. Pedagogové byli sice v rámci pracující inteligence (asi na rozdíl od nějaké nepracující inteligence) formálně uznávaní, ale prakticky byl na společenském žebříčku výše uvědomělý dělník a družstevní rolník. Posléze byl daleko lépe situován taxikář, pingl, zelinář, uzenář, neřkuli vekslák.

Po změně režimu se dostali na výsluní podnikatelé, lidé z managementu nadnárodních firem, zaměstnanci finančního sektoru a na konci milénia vznikla elitní kategorie pracovníků IT. Obecně výši platu v soukromém sektoru nastavil trh. Státní sféra na to reagovala pomalu a se zpožděním, přesto se ale dostalo i na vědce či státní úředníky. Časem se ale počaly narovnávat i platy lékařů a katastrofální nedostatek sester vedl k ocenění i tohoto zaměstnání. V posledních letech se nakonec významné navýšení mezd dotklo i učitelů.

Je asi nemožné vytvořit spravedlivý systém odměňování. Co má být oním zásadním kritériem? Je to vzdělání a vysoká odbornost? Má být více oceňována fyzická nebo psychická zátěž? Nemá být oním ukazatelem odpovědnost vyjádřená fatálností eventuální chyby? A co časová náročnost příslušné práce? Místo toho jsou to spíše mechanismy, které se přenáší ze soukromé sféry do sféry státní. Přidává se těm profesím, kde vznikne nedostatek kvalifikovaných kádrů, a jelikož v posledních letech prakticky zanikla nezaměstnanost, chybí kvalitní pracovníci téměř všude. Takže se všude také zvyšují platy.

Různá povolání mají různá specifika. Učitelství je v tomto směru specifické velmi. K aktuální diskusi o tom, jak mají být pedagogové placeni mě napadá taková mnoho let stará osobní zkušenost, na které se asi dá dobře dokumentovat relativnost této problematiky. Cirka před pětadvaceti léty jsem začal pracovat v managementu velké nadnárodní potravinářské firmy. Zhruba ve stejné době počal svou učitelskou dráhu můj o pár let mladší bratranec. Kdykoli jsme se setkali stěžoval si na výši svého platu. Připadalo mu také zoufale nespravedlivé, že můj příjem byl možná více jak třikrát vyšší než jeho.

Vůbec jsem to nerozporoval, ale uvědomoval jsem si také, jak velké jsou rozdíly v našem pracovním nasazení. Oba jsme dělali odbornou práci, ke které bylo nutné také srovnatelné vzdělání, když si ale bratránek ráno vykračoval do nedaleké školy, já už jsem ve své práci dávno byl, a když on ve dvě odcházel domů, já byl mnohdy v půlce pracovní doby. Část měsíční dovolené jsem si musel převádět, kdežto on měl kromě velké části prázdnin další týdny různých volen a prázdnin. Měl tak čas si bezbolestně najít další pracovní aktivity, kdežto já byl rád, že jsem si našel čas na své tři děti. Oba jsme si svou práci vybrali dobrovolně a také s vědomím, co to obnáší.

Učitelské povolání sebou nese specifickou zátěž, kterou každý nezvládne nebo se to na kvalitě jeho práce zásadně odrazí. To ale platí pro téměř každé povolání, které se člověk snaží dělat dobře a poctivě. Někomu jde o život, někomu o zdraví fyzické, jinému o zdraví psychické. Někdo si zajistí dobrý příjem velkým množstvím odpracovaných hodin, jiný dosáhne na významné benefity díky své mimořádné odbornosti, k jejíž získání ovšem opět musí investovat i ten čas.

Neodvažuji se v této úvaze vyjadřovat k tomu, kdo má mít jaký plat, je mi však jasné, že učitelé stejně jako jiní kvalifikovaní státní zaměstnanci mají mít důstojné ohodnocení. Už vůbec pak nechci zpochybňovat, že mají dostat to, co jim vláda slíbila, ale každý by měl ve svém „spravedlivém“ boji zůstat jaksi „na zemi“. Stát pak nutně musí i v této oblasti dohánět soukromý sektor, protože by jinak pro něj pracovali jen neschopní lemplové. Zní to možná jako fráze, ale osobně si skutečně myslím, že učitelské povolání má mít onen charakter poslání, které má být oceněno, ale to ocenění si nemají vymáhat učitelé stávkou, to se pro učitelský stav nesluší, ale má to garantovat stát systémově.