Jsme ve válce? Tak kde je armáda a kde jsou aktivní zálohy?

Pokud je to tak, kde je kromě několika desítek vojenských lékařů, zdravotníků a stovky pomocníků policie těch zbylých dvacet tisíc? V době, kdy jiní riskují životy, jsou vojáci zalezlí ve štábech a kasárnách a hrají si na vojáčky.

Armáda, která není schopna a ochotna v době míru vypomoci tam, kde je jí třeba, musí být zákonitě naprosto zbytečná v okamžiku vypuknutí jakékoli hypotetické války. Armáda fatálně selhala v době povodní, nikterak se neangažovala při likvidaci následků živelních pohrom a aktuálně kromě hrstky vojenských lékařů a zdravotníků pouze vypomáhá tu s vykládkou zdravotnického materiálu, tu s ochranou hranic, a to v souhrnné síle téměř celé jedné roty. Paradoxně se tato nevýznamná výpomoc prezentuje jako jakási mimořádná oběť, a ne jako naprostá samozřejmost. Když byla například armáda nedávno vyzvána k pomoci v domě pro seniory, kde starost o nakažené klienty nezvládají nakažení zaměstnanci, tak se skandálně omluvila, že nemá patřičné kapacity. Co má tedy tak nutného na práci těch dvacet tisíc vojáků?

Abych nebyl nespravedlivý, tak kromě těch několika desítek výše zmíněných, existuje třeba i letectvo a protivzdušná obrana, což jsou jednotky, u kterých se sice nepředpokládá, že budou aktuálně někde zasahovat, ale mají i v době míru jasné úkoly. Máme také speciální jednotky, které patrně velmi kvalitně působí na zahraničních misích, ale které, pokud vím, byly staženy, takže jim teoreticky nic nebrání podílet se na zvláštních úkolech ve své vlasti. Pokud pominu i v terénu naprosto nepoužitelné „pupkaté stratégy“ z různých štábů, jejichž rojení můžete zaznamenat v době oběda na pražském Dejvickém náměstí a v různých „vojenských“ městech, tak nám ještě pořád zbývají tisíce motostřelců, dělostřelců, ženistů a příslušníků jiných vojenských odborností. Jejich existence, respektive existence jejich zbraní je dost absurdní i v době, kdy se nic neděje, ovšem čím mohou být zaneprázdněni v současnosti, to opravdu nechápu.

Dlouhodobě vyjadřuji názor, že velikost a charakter naší armády je naprosto absurdní. Napadne mě to vždy, když je zveřejněna informace o nákupu extrémně drahých a extrémně zbytečných zbraní, jako jsou samohybné houfnice, obrněné transportéry nebo aktuálně útočné pušky BREN za dvě miliardy, které armáda nutně potřebovala. Na co asi? Že by na plánovanou pozemní invazi do Maďarska či Rakouska?  Je naprosto správné, aby byla perfektně vyzbrojena a vycvičena ta malá bojeschopná část naší armády, ale té její zbytečné, desetkrát větší části úplně stačí dopravní prostředky a ruce. Ruce, kterým je na nic útočná puška, ale které mají aktuálně svírat kyblík s dezinfekcí. Je úplně do nebe volající, že i vojenská letadla CASA onehdy zakoupená na základě jakéhosi podvodného tendru za dvojnásobek tržní ceny jsou aktuálně k nepoužití a na dopravu zdravotnického materiálu si musíme za neřestné peníze půjčovat cizí stroje.   

Nemohu si odpustit se nezmínit o našich aktivních zálohách, této obskurní organizaci, jež čítá tři tisíce zastydlých puberťáků, které ani v dospělosti nepřestalo bavit si hrát na vojáky. Kde jsou ti hrdinové, kteří se chtěli u Hodonína zakopávat, aby ochránili vlast před muslimskými hordami majícími podobu nešťastníků utíkajících před skutečnou válkou?  Nechci nikomu křivdit, ale nezaregistroval jsem, že by se organizovaně hlásili do služby v nemocnicích, v sociálních zařízeních či jindy při likvidaci živelních pohrom, tedy tam, kde je vlast reálně potřebuje. Asi to není taková zábava, jako běhat po lese s flintou a také to přináší určitá rizika, se kterými se jinak asi nepočítá.

Možná jsem příliš kritický, ale nemohu se smířit s tím, že v tolikrát omílané první linii stojí bez reptání lidé, u kterých se apriori nepředpokládalo, že budou v přímém ohrožení zdraví a života, a které jsme bohužel dosud nebyli vždy schopni ani patřičně vybavit, a ti, kteří dobrovolně přijali práci, jejíž podstatou je nasadit za vlast život a případně ho i obětovat, jsou kdesi zalezlí a vymlouvají se, že nemají čas a kapacity. Doufám, že až zlá doba pomine a budou se hledat zdroje, kterými se zalepí obří díra ve státním rozpočtu, vzpomene si někdo na armádu, která ze své velké části nejenže žádné prostředky nepotřebuje, ale ani si je nezaslouží.

Po "uzávěrce":

Jako by Ministerstvo obrany chtělo ještě podtrhnout absurditu svého výše popsaného působení, tak ústy ministra navrhlo omezení pravomocí Parlamentu, které by převzal premiér. Nemohu si pomoci, armádu by bylo asi aktuálně nejlepší "zrušit".