S následky koronavirové krize se vypořádáme tak, že si oblečeme neprůstřelné vesty

Vezmeme si útočné pušky a granátomety, zalezeme si do bojových vozidel pěchoty a bude nám fajn. Generálové i politici jsou spokojeni, že ani COVID-19 nedokázal onu absurditu s názvem investice do zbrojení zastavit.

Zastánci nákupu zbraní a jiného vojenského materiálu se opravdu nestydí používat výraz „investice“. Jako by snad ani nechápali, co to znamená investovat, tedy vynakládat prostředky s vidinou jejich zhodnocení. Může mi někdo vysvětlit, jak je možné zhodnotit bojové vozidlo pěchoty, když v něm není proti komu bojovat, jak se mohou obecně zhodnotit konvenční zbraně, když jejich použití má smysl jen pro početně nicotné speciální jednotky působící v zahraničních misích?

Je sice možné se zamýšlet nad tím, jaký smysl ta která zahraniční mise má, ale obecně jistě platí, že jejich příslušníci by měli mít špičkovou výzbroj a výstroj, to ale vůbec není podstata letošních skandálních armádních nákupů (ne investic) v hodnotě 75 miliard. Speciální útvary již dobře vybaveny jsou, tato výzbroj má sloužit standardním útvarům, a by ty byly náležitě připraveny na boj s nepřítelem. Na tom se shodnou všechny vojenské doktríny, ale žádná bohužel nevysvětluje, kdo má být tím nepřítelem, proti kterému se máme bránit, či koho bychom měli napadnout.

Obecný nepřítel aliance, které jsme členy, a která nás neustále nutí, abychom stále více zbrojili, je nepochybně Rusko, možná svým způsobem i Čína a jistě Severní Korea. Představa, že válčíme s Ruskem v konvenční válce kdesi na Ukrajině způsobem jako před sto lety u Verdunu působí přinejmenším komicky. Proti Severní Koreji by se asi kanóny a tanky válčit dalo, ale ta je zase poněkud daleko. Chystáme se tedy bojovat proti našim spojencům znovu o Sudety nebo o Těšínsko? Pokusíme se anektovat Slovensko nebo vojenskou silou obnovit Rakousko-Uhersko?

Už od padesátých let minulého století existuje cosi, čemu říkáme strategická rovnováha. Je sice absurdní, že svět, který se s ohledem na klimatické změny, ekologické problémy, dohledný nedostatek surovin a totální přelidnění řítí do horoucích pekel, má potřebu vynakládat astronomické prostředky na výrobu a zdokonalování strategických zbraní k udržení oné rovnováhy, ale budiž, zatím to funguje, to ovšem nikterak nevysvětluje ty špuntovky a obrňáky. Mají snad nějaké zelené mozky pocit, že si to NATO rozdá s Ruskem za použití obrněné techniky jako kdysi Německo se Sovětským svazem kdesi u Kurska?

Chápal bych mohutné vyzbrojování, kdyby se vojenské aliance dohodly, a silné expediční mezinárodní sbory řešily ty konflikty, které v mnohých částech světa způsobují utrpení stovkám milionu lidí, a které ve svých důsledcích mohou ohrozit i náš svět. To ovšem není reálný obraz aktuální situace. Světové mocnosti prostřednictvím svých misí a intervencí zásadním způsobem žádné problémy neřeší, naopak je někdy spíše způsobují, a to třeba i tím, že se angažovat začaly a v půlce toho procesu si to rozmyslely. Paradoxně se tak důsledně neřeší to, co jediné zásadně ohrožuje naši bezpečnost.

Na otázky o konkrétním smyslu výroby a nákupu stále nových a dokonalejších konvenčních zbraní nikdo neodpovídá. Bohužel se nikdo ani moc neptá, což je dle mého soudu chyba. U nás se na této absurditě vzácně shodne i koalice s opozicí. Stále se jen pořád dokola omílá mantra, že je to životně nutné, že je nutné mít stále lepší flinty, obrněná vozítka a neprůstřelné oblečky na úkor investic (tentokrát skutečných investic) do školství, zdravotnictví, kultury a nyní aktuálně také do ekonomiky, v rámci které je třeba napravit škody způsobené pro změnu jinou absurdní epizodou, která nás zásadně poznamenala. Na ty otázky nikdo neodpovídá, protože na ně, myslím, žádné smysluplné odpovědi neexistují.

Právě koronavirová krize názorně ukázala, v jak zranitelném světě žijeme, jaká v kontextu dějin malichernost dokáže tento náš svět rozvrátit. A tohle ubohé lidstvo, které není schopné adekvátně čelit v zásadě banální infekci a není ochotné se spojit a společně řešit fatální problémy, by snad chtělo válčit? Možná někteří jeho reprezentanti v maskáčích by válčit chtěli, aby tím ospravedlnili svoji existenci či překonali své komplexy, ale nevěřím, že po tom touží normální lidé, kterých je snad většina. Už dávno nežijeme v době, kdy je zbrojení a udržování silné armády jedinou prevencí proti vypuknutí války. Ono to tak vlastně nebylo nikdy, protože měl vždy někdo pocit, že může uspět. To už platí jen v případě lokálních konfliktů, ve „válce světů“ by neuspěl nikdo, lepší arzenál zbraní už nic neovlivní, protože umřít se dá přeci jenom jednou.

Výdaje na modernizaci armády tedy nic neřeší, ničemu nepomáhají a nic nezabezpečují. V našem případě nemají ani žádné významné ekonomické benefity v podobě podpory zbrojního průmyslu. Jednak se bude jednat převážně o import, a je také zcela zvrácené obhajovat výrobu a prodej zbytečných zbraní tím, že zabezpečí pracovní místa, ty může zabezpečit i pěstování mrkve nebo výroba čehokoli jiného, co smysl má. Zásadní investice pak potřebuje naše země (i Země) v těch oblastech, které se týkají její slušné obyvatelnosti. Ta početně zásadní část naší armády je tak jen pijavicí parazitující na společnosti, kterou se stále někdo snaží přesvědčit, že ji nutně potřebujeme, a to stále lépe vybavenou, přestože její pohnutky jsou stejné jako u každého jiného parazita: zabezpečit si svoji vlastní komfortní existenci bez ohledu na hostitele.  

https://ct24.ceskatelevize.cz/3102431-udalosti-armadni-nakupy

http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/rozpocet-na-obranu-letos-presahne-75-miliard-korun--cilem-je-dalsi-modernizace-a-posileni-armady--rika-ministr-218425/