Tak jak to bylo s těmi vlasovci?

Mnoho let žijeme pod vlivem zcela zásadní mystifikace. Věříme bludům, které nám kdosi kdysi nabulíkoval, a my jsme jako ty ovce přijali jednou zaběhlý výklad, aniž bychom se pokoušeli dobrat nejen pravdy, ale i prosté logiky.

S vlasovci je to prakticky pořád stejné. Existovali, existují a nepochybně budou i nadále existovat. V civilizovanějších zemích je však jejich rozšíření již minimální a medicína jimi způsobené onemocnění člověka řeší hlavně preventivním způsobem. Je to právě ta medicína, která si zvolila vlasovce do svého znaku. Řeč je tedy o vlasovci medínském (Dracunculus medinensis), který obtočen kolem dřívka je znakem lékařů, o němž se domníváme, že je to Aeskulapova hůl obtočená hadem, nejspíše Aeskulapovou užovkou.  Přestože symbolika klacku s hadem působí v souvislosti s lékařstvím poněkud komicky a výklad, že užovka na holi symbolizuje životní sílu a zdraví, se zdá být zcela absurdní, klidně jsme tuto verzi přijali za svou.

Vlasovec je však i bez oné symboliky velmi zajímavý tvor. Je to hlístice, což je velmi rozšířený živočišný kmen, jehož zástupci často parazitují v tělech vyšších živočichů. Člověka napadal a stále ještě napadá právě zmíněný vlasovec medínský, který byl ve starověku a středověku běžně rozšířen i v jižní Evropě a na Blízkém východě. Právě tam způsoboval velmi nepříjemné onemocnění zvané drakunkulóza. Dnes je tato choroba rozšířená už pouze v několika zemích subsaharské Afriky, což velmi úzce souvisí s životním cyklem tohoto parazita.

Nákaza člověka, stejně jako jiného teplokrevného živočicha (např. vlasovec psí napadá psovité šelmy), proběhne tak, že pozřeme vodu kontaminovanou vodním korýšem buchankou, která je mezihostitelem tohoto tvora. V těle buchanky se nachází larva vlasovce, která se v lidském střevě uvolní a pronikne do břišní dutiny.  V lidském břiše proběhne dokončení vývoje a také reprodukce červa.  Dospělé oplozené samičky pak migrují nejčastěji do podkoží nohou, kde vytvoří vředy, které při styku s vodou praskají a samička vlasovce z otevřené rány vypustí malé larvičky, které opět uloví buchanky. V nich larvy prodělají část vývoje a čekají, až je buchanka s vodou pozřena člověkem nebo jiným zvířetem. Vše se periodicky opakuje, přičemž tento cyklus trvá zhruba jeden rok a dospělá samička může měřit až jeden metr.   

Logickou prevencí je nepití kontaminované vody a léčbou případného onemocnění je stejně jako v dobách Asklépia odstranění červa z prasklého vředu. Dnes to bude spíše chirurgická metoda, ale ve starověku a středověku to byl méně invazivní, a tudíž i bezpečnější postup spočívající v postupném navinutí červa na dřívko. Dávný lékař prezentoval svoji zručnost právě tím, jak dokáže parazita postupně vytáhnout, aniž by ho přetrhl a prodloužil tak tím pacientovi další trápení, což se pak zcela v souladu s logikou promítlo do oné symboliky. Toto onemocnění sice není, ani nebylo primárně smrtelné, ale vředy pokryté končetiny člověka velmi omezovaly, způsobovaly mu silnou bolest a byly také zdrojem sekundární infekce, která mohla být již zcela fatální.

Přestože jsem to tak výše prezentoval, není tento výklad zcela potvrzený a nikdy patrně potvrzený ani vyvrácený nebude. Nabízí se tedy také standardní řecká mytologická verze s lékařem Asklépiem, který uměl léčit všechny nemocné včetně těch uštknutých jedovatým hadem, díky čemuž byl během trojské války zachráněn král Filoktétés, a nějakým v mytologii běžným způsobem se pak ta symbolika přenesla na hady nejedovaté, kteří byli používání kněžími při chrámových obřadech.  Možný je i vliv biblické legendy, ve které byli Izraelité v poušti napadeni jedovatými hady a Mojžíš uštknuté vyléčil pomocí bronzového hada, kterého pověsil na kůl. Kdo na něho pohlédl, byl hned uzdraven. To samozřejmě zařídil Bůh a jen on ví, jak to celé bylo.  

S vlasovci generála Vlasova je to na základě historických reálií mnohem jednodušší a já se tímto omlouvám těm, kteří si článek otevřeli lačni nějakého kontroverzního výkladu našich moderních dějin. Mohu vás však ujistit, že nic kontroverzního byste se ode mě v této věci nedozvěděli, protože bych reprodukoval jen standardní neideologizovaný historický výklad. V tomto směru mi tak přišly spekulativní výklady o původu symbolu lékařství mnohem zajímavější, a to i přesto, že na parazitujícím vlasovci se z lidského hlediska hledají pozitiva dost těžko, což v druhém případě už tak zcela být nemusí.