Neustále se bojím policajtů. Jsou naprosto nemuzikální…

Samozřejmě, že bych mohl žít jinak. Samozřejmě, že bych mohl žít jinde. Samozřejmě, že bych mohl mít jiný noční hrůzy. Samozřejmě, že bych mohl dělat jinou hudbu. Samozřejmě, že bych mohl umřít…

Stalo se. Filip Topol ve svých 48 letech umřel. V těchto dnech si můžeme připomenout výročí jeho narození i úmrtí. Faktem je, že to moc připomínáno není. Není to překvapivé a myslím si, že by o to Filip ani nestál.  To, co je uvedeno v perexu, jsou vybrané verše z textu písně Samozřejmě a dá se na nich asi docela dobře dokumentovat, že Filip Topol se mohl stát někým jiným a dělat někde jinde něco jiného, než punkovou muziku se skupinou Psí vojáci a k tomu nezřízeně chlastat.

Tedy on Filip i něco jiného dělal, byl skvělým varhaníkem, básníkem a zahrál si i ve filmu, a to ve filmu Žiletky, který natočil Zdeněk Tyc možná trochu pod dojmem této písně, Psích vojáků a subkultury punku. Punku, který se neprezentuje tím, co má kdo na hlavě, ale v hlavě. To, co některým lidem brání se ohýbat, přizpůsobovat se, dělat, co se od nich očekává, a říkat, co se má. Filip se takto prezentoval od útlého věku a vydrželo mu to až do konce.  Asi i proto po krátké době, kdy byli dříve „zakázaní“ punkeři v laufu, se z mediálního výsluní vytratil.  

Znal jsem Filipa osobně a byl jsem s ním v kontaktu v době předrevoluční, revoluční a krátce i porevoluční. V době, kdy byla popularita Psích vojáků na vrcholu, se mi „ztratil“ a pak už jsem ho „nehledal“. Zpráva o jeho smrti v roce 2013 mě hodně zabolela, ale popravdě řečeno moc nepřekvapila. Filip byl křehký člověk, a to jak duševně, tak i fyzicky. Už v mládí byl nemocný a s příšernou životosprávou se to pochopitelně nelepšilo. Vždycky jsem měl pocit, že v jeho případě je to důsledek nemocné a velmi nepokojné duše.

Asi se sluší také zmínit, že ač se mohl stát Filip Topol někým jiným, měl už mnohé ve vínku. Byl synem básníka a dramatika Josefa Topola a mladším bratrem Jáchyma Topola, pozdějšího úspěšného básníka, prozaika, hudebníka a novináře. Vyrůstal v prostředí disentu a undergroundu a kapelu Psí vojáci založil se svými spolužáky se základky už ve čtrnácti letech. Pojmenovali jí podle indiánských válečníků z románu Malý velký muž, a chlapci hráli v těch dobách jako předskokani Plastic People of the Universe.

Hudba a texty Filipa Topola jsou hodně „nekomerční“, ale není, myslím, nutné být punkerem, aby v nich posluchač mohl nalézt cosi velmi originálního, osobitého a poetického. Posuďte sami: