Jeszcze Polska nie zginęła – má ale dobře našlápnuto!

Polsko po volbách nezhyne, ale bude jen dál hynout jako demokratický, pokrokový a sekulární stát. Pokud Andrzej Duda přesvědčil voliče i tím, že katechismus je pro děti tou pravou prevencí před homosexualitou, je asi něco špatně.

Polské prezidentské volby se v něčem podobaly těm našim posledním. Přímá volba prezidenta rozdělila společnost na dvě téměř stejné antagonistické části a nehrálo se ani tak o osobu stávajícího prezidenta či o osobu jeho potencionálního nástupce, ale spíše o to, jakou podporu, či naopak překážky bude mít v osobě prezidenta vláda a také obecně o to, jakou politickou kulturu a orientaci nastaví nejvyšší ústavní činitel. Tím však asi veškerá podobnost končí.

V předvolebních kampaních se všude ve světě objevují různé argumenty, soupeři se osočují i na základě různých spekulací a pere se špinavé prádlo. Výrazným tématem bývá mezinárodní orientace země a aktuálně v Evropě také vztah k EU a různé aspekty migrace. To v Polsku nebyla až tak zásadní problematika, ani jeden z kandidátů rozhodně neprosazoval příklon k Rusku či k Číně, jako tomu je u našeho vítězného kandidáta, rozdíl byl spíše v orientaci na EU, respektive USA. Poněkud paradoxně však měly velký význam otázky systémové, ideologické a také náboženské.

Některá předvolební hesla, ale i diskutovaná témata na mě působila jak z jiného světa, respektive z jiné doby. Je docela přirozené, že se ve volbách střetl konzervativec s liberálem, divné je pouze to, jakého charakteru je ten konzervatismus a že postoj onoho liberála někdo vnímá jako liberalismus. V této kampani se skutečně řešil vliv katechismu jako ochrana před jakousi LGBT ideologií, prevence homosexuality a vliv náboženství na oblasti jako je zdravotnictví (interrupce, antikoncepce) školství (povinná výuka náboženství), ale také, což je podstatné, i na obecné společenské normy, které jsou v Polsku postupně zapracovávány i do zákonů, se kterými pak pracuje soudnictví, které krok po kroku pozbývá své nezávislosti a stává se v řadě ohledů podřízené státní moci.

Často nás poněkud znervózňuje rozpad sekulárních principů v muslimských zemích, vnímáme negativně vliv šaríi na právní systém evropského typu a obáváme se, aby k nám tyto principy v rámci migrace někdo nezanesl, a zatím za naší severní hranicí probíhá ve státě, který dlouhodobě vnímáme jako po Slovensku nám v mnohých ohledech nejbližší, docela podobný proces. Demokratický středoevropský stát se vydává cestou, která může být pro mnohé nepochopitelná, a která může být těžko akceptovatelná EU.

Velký vliv náboženství a v jistém smyslu i jakýsi klerikalismus mají v Polsku hluboké kořeny. Je zajímavé se zamýšlet nad tím, jak se mohl v čase tak různě vyvinout vztah občanů k náboženství ve dvou sousedních zemích, které prošly často společnými či dost podobnými dějinami, jako je naše země a Polsko. Víra a religiozita Poláků nejsou jistě sami o sobě žádným problémem, moderní náboženské principy a ni samotná víra nestojí proti sekularismu a nejsou v Evropě na počátku 21. století v rozporu s určitými standardy občanů ani se státním systémem. Tmářství a bigotní katolicismus se všemi svými bludy a anachronismy ovšem do takové společnosti, myslím, nepatří.

Mnozí moudře namítnou, že je to interní záležitost Polska, že je věcí Poláků, jaké si zvolí představitele státu a jakou cestou se tak chtějí vydat. Konečně výsledky voleb, a tedy i vlastní politika státu vypovídají o tom, jak jeho obyvatelstvo smýšlí. Stejně jako u nás je trochu znepokojivé, jak těsné jsou rozdíly ve volebních výsledcích. Žádné společnosti nesvědčí takový názorový rozkol, který navíc umocňuje přímá volba, která se pro mě ze zcela nepochopitelných důvodů stala již standardem. Díky ní se totiž politický konflikt přenáší mezi lidi na zcela osobní úroveň.

Polsko bude evidentně pokračovat v trendu, který jeho vláda a prezident nastavili před lety. My můžeme jen sledovat, co to přinese státu a jeho občanům. Není pravděpodobné, že by nás zasáhla stejná problematika, ale pro mnohé principiální záležitosti to i pro nás může být také určitý příklad. Jestli pozitivní, či odstrašující je na posouzení každého z nás. Mně osobně je po včerejších volbách trochu líto těch Poláků, kteří věřili, že včerejšek bude krůčkem Polska zpět do moderního, demokratického a civilizovaného světa.