Popeláři na houmofisu

V téhle podivné době často zaměstnanci i zaměstnavatelé zjišťují, že není nutné vždy do práce chodit, případně že někteří jedinci nemusí pracovat vůbec. Naopak se jasně ukazuje, že bez mnohých pracantů to prostě nejde.

Před časem nám přestali vyvážet popelnice. S jistým sarkasmem jsem to zhodnotil tak, že popeláři mají asi houmofis. Určitým paradoxem je, že ve stejnou dobu do vršovických ulic a parků vtrhla armáda pracovníků s takovými těmi velikými fény, kterými začali sfukovat listí. Již téměř bez sarkasmu jsem usoudil, že to asi budou ti nezaměstnaní umělci, zpěváci a herci, nebo také číšníci a servírky ze zavřených restaurací. Proto jsem pln empatie ani moc nenadával, když mi v sedm ráno začali řádit pod okny, přestože si nedokážu představit nesmyslnější práci, než je právě toto listofukačství. Chápu, že je občas potřeba zamést chodník a silnici projet tím velkým vysávačem, ale nevím, proč odstraňovat listí z pěšinek a z trávníků v parcích, a to zvláště tehdy, když je ho ještě většina na stromech, přičemž duby, jak je známo i z oné Werichovy pohádky, kterých je u nás poměrně hodně, zcela opadají až na jaře, když už budou rašit nové, takže je to práce prakticky nikdy nedokončená.  

Předpokládám, že obsluhovat ten foukací nesmysl není asi příliš složité, přičemž vždy existuje alternativa v podobě hrábí a koštěte, kteréžto jistě umí obsluhovat i muzikálový pěvec. Ovšem vyvážení odpadu, to je jiná. Popelářem nemůže být jen tak ledaskdo, je to s ohledem na to, co všechno narveme do popelnic, spojeno s nemalým zdravotním ohrožením, a k jízdě na těch stupačkách je třeba mít železné svaly, ocelové nervy a mrštnost leoparda. To, ruku na srdce, dá z herců jen Zdeněk Godla a s ním pár jeho kolegů. Tyto skutečnosti asi stojí za tím, že dochází k tomu, že máme do prvního nového závanu větru vyglancované parčíky, ale u popelnic stav, který by nevytvořil ani Augiáš a neuklidil ani Herkules.

Jelikož blízko nás stojí základna té instituce, která se má starat o veřejné blaho v podobě úklidu a údržby městské zeleně, mám určitou možnost proniknout do tajů různých technologických postupů a seznamovat se s jejich know-how. Při venčení psa mohu také zcela beztrestně sledovat ty pracanty, aniž bych zbudil podezření a pohoršení. Obecně vydržím sledovat, jak druzí pracují, celé hodiny, ale v tomto případě bohatě stačí půlhodinka. Říkám si při té příležitosti, kolik jim asi tak platí (teď mám na mysli kmenové zaměstnance, kteří provádějí sofistikovanější úkony, než je foukání do listí), protože to, co je někdy vidět, zavdává podnět k úvaze, že by oni zaměstnanci měli platit svému zaměstnavateli. Za pobyt ve vzdušných lázních se přeci také platí, ne?

Před týdnem nastala zásadní změna. Popelnice se opět počaly vyvážet, kolem nich se nakonec i uklidilo a odklízeči listí zmizeli. Bylo to zrovna ve chvíli, kdy začalo hodně foukat a v důsledku souběžného poklesu teplot také enormně listopadat. Nestalo se nic, jen místní početné populaci ježků značně odtrnulo, protože si u paty keřů a živých plotů budou moci udělat pelíšky, aniž by jim je někdo vyfoukal. Poctivá vrstva mokrého a kluzkého listí je teď i na hlavní přístupové cestě k našemu bloku od obchodů a zastávek MHD. Na její uklizení ale zjevně nejsou kapacity. Odborně způsobilí zaměstnanci úklidové firmy totiž aktuálně prořezávají dřeviny na náměstí a brigádníci jsou již všichni zaměstnáni u zásilkových firem nebo rozváží jídlo. Všichni zbylí jsou pak na houmofisu, přičemž pod tímto roztomilým slovem si lze asi představit prakticky cokoli.