Ještě nedávno byli ti, co pomáhají uprchlíkům, nazýváni pomatenými vítači

Jsou i jiné války a také jiní váleční uprchlíci, kteří jsou také nevinní, a přesto žijí roky v šílených podmínkách ve stanech, a nikoho to moc netrápilo a netrápí. Patrně proto, že jsou jiní a také žijí relativně  daleko od nás.

Je potěšující sledovat, jak silná vlna solidarity se zvedla na pomoc Ukrajině. Jak západní svět je i přes určitou liknavost schopen Ukrajině materiálně pomáhat a Rusku poměrně významně škodit, a to i za cenu vlastních ztrát a problémů. Fascinující je pak sledovat jakou míru lidskosti a empatie v sobě nalezli lidé, potažmo organizace, o kterých bych na základě zkušeností dříve v tomto ohledu silně pochyboval. Asi ne všichni jsou takto naladěni a dá se i předpokládat, že ona míra nadšení časem vyprchá a třeba se i u někoho přemění v deziluzi, ale obecně je přístup našeho státu a jeho občanů pro mě příjemným překvapením.

Není to tak dávno, co proběhly jiné konflikty, které postihly miliony civilních obyvatel, a které také vyvolaly masovou migraci. Mnoho takových konfliktů dále pokračuje, a hlavně miliony lidí, které v průběhu minulých let vyhnala z domovů válka, žijí v nepředstavitelných podmínkách v různých utečeneckých táborech. Dobře si vzpomínám, že v době migračních krizí nebyl vstřícný a empatický přístup k uprchlíkům vůbec běžný, a ani vláda se neprezentovala velkou ochotou tuto problematiku řešit, respektive řešit ji v jejich prospěch.

Dnes nikdo lidem projevujícím humanitu nenadává do „vítačů“ a běženci se ani neselektují podle pochybných kritérií, která by měla rozhodnout o tom, je-li dotyčný válečný uprchlík nebo ekonomický migrant, přestože je jisté, že i dnes naši pohostinnost využívají a budou využívat nejen ti, kteří jsou bezprostředně ohroženi válkou. Je to obecně dobře, protože není čas ani možnost takto lidi selektovat a není to ani principiálně správné. Před několika lety jsme však byli v podobné situaci, jen s tím rozdílem, že lidé jiné kultury v mnohých z nás vyvolávali obavy, strach a s tím i naprostou neochotu jim cokoli poskytnout.

Každý chápe důvody. Ukrajina je blízko, Ukrajinci jsou nám historicky i etnicky blízcí a Rusko bylo, je a bude pro nás bezpečnostní hrozbou, ale svět je malý, a zlo na něm se nezkoncentrovalo jen na Ukrajině, respektive v Rusku či přímo v Kremlu. Po světě jsou desítky Putinů, zločinných režimů a s nimi i miliony zblblých a zfanatizovaných příslušníků národů schopných napadnout, zabíjet, týrat a diskriminovat příslušníky jiných národů, etnik či náboženství. Na světě zuří desítky válečných konfliktů, desítky občanských válek a probíhají i genocidy. Nevinní lidé jsou vražděni, týráni, segregováni a miliony z nich jsou na útěku v zoufalé situaci.

 V Myanmaru došlo ke genocidě Rohingů a ze země uteklo před násilnostmi více než 700 000 lidí žijících nyní v šílených podmínkách v extrémně chudé Bangladéši. Na hranicích Konga a Rwandy žije aktuálně několik milionů utečenců vystavených zoufalé chudobě, nemocem, ale i bezprecedentnímu násilí. V Číně jsou potlačována práva národnostních a náboženských menšin, ať už to jsou Tibeťané či Ujgurové, a v neutěšené situaci se nachází i původní obyvatelé Jižní Ameriky. Humanitární krize panuje v Sýrii, kde se aktuálně nachází v neřešitelné situaci více jak dva miliony lidí, zoufalá situace je v Jemenu a po odsunu spojenců je bezprostředně ohroženo i několik milionů lidí v Afghánistánu. To je jen několik málo příkladů z mnoha.

Když o tom někdy diskutuji, slyším argumenty, že nikdo nemůže spasit celý svět, že každý má pomoci tam, kde je mu to nejbližší, a tudíž je to i nejjednodušší. Je to bezpochyby pravda, přesto si myslím, že ve snaze pomoci tam, kde se to přímo nabízí, je dobré nezavírat oči před tím, že Ukrajina není jediné místo, kde se dějí hrůzy a bezpráví nevinným lidem. Svět je opravdu příliš malý na to, aby bylo možné ignorovat to, co se děje dále než za humny, a že lidé jiné barvy pleti, jiné kultury a jiného náboženství cítí úplně stejně bolest i zoufalství a jejich krev je úplně stejná jako ta ukrajinská nebo naše. Uvědomme si, že i jen prostý zájem jednotlivců vytváří veřejné mínění, a to ovlivňuje politiku států a nadnárodních uskupení, které pak, jak je vidno, když jsou k činům dotlačeny, dokážou mnohé.