Všichni by chtěli být odškodňováni a nikdo nechce nikoho odškodňovat

Bratr Polák zjistil, že odvěký nepřítel Němec, ještě nevyrovnal účet za 2.světovou válku. Spočítal, že je to 32 bilionů korun. Nejde o absurditu té částky, ale hlavně o to, co taková populistická gesta vyvolávají ve společnosti.

Tohle zamyšlení je o otevírání a uzavírání historických křivd, způsobených škod, územních nároků a obecně neustálém vyvolávání nenávisti a napětí mezi národy, státy i etniky. Polsko se v uplynulých měsících stalo nejhlasitějším a nejradikálnějším zastáncem Ukrajiny. Má k tomu nepochybně historické, politické i geografické důvody. Kdyby ovšem Poláci sáhli jen o trochu hlouběji do historie, mohli by se z okupace Ukrajiny radovat, protože i s ní mají nevyřízené účty. Německý nacismus a s ním související 2. světová válka poškodila téměř celý svět. I my bychom mohli něco požadovat, a to nejen od Německa za protektorát, ale i od Rakouska za mocnářství a „nedobrovolné vtažení našinců“ do 1. světové války a když už bychom byli u toho, mohli bychom o něco stáhnout třeba i Švédy, minimálně o nějaké umělecké a historicky cenné předměty.

A teď si představme, že by tyto historické účty a křivdy chtěli vyrovnat všichni. Aktuálně na základě takových pohnutek napadlo Rusko Ukrajinu, respektive to ruský režim použil jako záminku, důvody byly zjevně jiné. A teď v přímém přenosu vidíme, jak stejnou debilní rétorikou, jakou blbne svůj národ Putin, štve Jaroslaw Kaczyński Poláky proti Němců. Každému soudnému člověku je jasné, že žádné takové reparace Německo Polsku nezaplatí, že je to naprosto absurdní, ale proč si nezabrnkat u „chudých Poláků“ na nacionalistickou a nenávistnou strunu vůči „bohatým Němcům“. Jeden by řekl, že je to pěkné svinstvo, ale nepochybuji o tom, že tenhle nápad osloví i populisticky a nacionalisticky orientované politické subjekty a jedince u nás. Je přeci tak snadné a velmi efektivní oslovit všechny ty, kteří mají pocit, že ti bohatí, úspěšní, chytří a pracovití mají povinnost zabezpečit ty méně disponované, méně snaživé a také ty, kteří měli prostě smůlu, jenom proto, že se jejich pradědečkové ve své bídě, naivitě i amorálnosti nechali zfanatizovat tím pánem s knírkem.

Nechci tím říci, že těmi prvními jsou jen Němci a těmi druhými jen Poláci, ale Německo bylo podobně zdevastované jako Polsko; konečně nacismus a hitlerismus nepoškodili Němce méně, než jimi porobené nebo napadené státy; nicméně po válce nastal německý ekonomický zázrak, kdežto v Polsku se nic takového neudálo. Mělo to jistě různé příčiny, ale Němci za poválečný vývoj Polska (stejně jako Československa) asi nemohou. Jsem přesvědčen, že národ, který je sveden svým režimem do marasmu dobyvačné války, válečných zvěrstev, genocidy s vidinou světovlády, ale i do „pouhé“ totality se nemůže zříci své odpovědnosti a musí prodělat bolestnou sebereflexi. Němci ji bezesporu prodělali. Je otázkou, jestli ji prodělali i Poláci (stejně jako my nebo kdokoli jiný), kteří sice byli napadeným, porobeným a trýzněným státem a národem, ale z předválečného i poválečného období jim ve skříni visí pěkných pár kostlivců.

Polsko by chtělo vymáhat jisté pohledávky i vůči České republice, ale už jako by zapomnělo, jak krátce před vlastní okupací Německem využilo okleštění Československa k anektování Těšínska. Dost možná se poněkud pozapomíná i na to, že mnohdy hůře než sami nacisté se ke své velké židovské komunitě, před válkou, během války, a dokonce i dlouho po válce chovali sami Poláci. Takže neměl by třeba stát Izrael jako zástupce světového židovstva požadovat odškodnění od Polska? Tyto skutečnosti uvádím jen z toho důvodu, abych poukázal na nesmyslnost snahy o satisfakci s odstupem desítek, natož pak stovek let. Územní uspořádání i staré dějinné události včetně křivd a zločinů musí být uzavírány a následně už neotevírány, což ovšem neznamená, že není třeba je objektivně a v rozumné míře připomínat, ovšem jen jako memento.

Zmínil jsem se, že opačné počiny, byť nemají žádnou šanci na vyřešení, jsou jen populistickým jitřením starých ran, připomínáním skutečných i domnělých křivd a tím vyvoláváním nenávisti, která mimo jiné zatěžuje a komplikuje vztahy mezi státy a národy. Na příkladu Ruska vidíme, kam vede desetiletí trvající ideologická masáž ruského obyvatelstva, které jako by stále vedlo svoji velkou vlasteneckou válku proti komukoli, koho mu režim odprezentuje jako nepřítele. Je proto zcela absurdní, aby Poláci (nebo i my Češi) spatřovali v Němcích nepřátele, aby jednou pro vždy uzavřené územní nároky komplikovali vztahy mezi Čechy a Poláky, aby Židé (izraelští, stejně jako i z různých diaspor) přistupovali ke státům a národům na základě historických projevů antisemitismu a podobně.  
Naopak je třeba vnímat aktuální stav, aktuální počiny a aktuální rétoriku, a to bez historických předsudků, odvěkých animozit a slepých nacionálních vášní.  

https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3534125-polsko-nemecke-vztahy-schytaly-letos-nekolik-ran-otazku-reparaci-povazuje-berlin-za

https://www.e15.cz/zahranicni/polsko-chce-po-nemecku-reparace-za-nacistickou-okupaci-kaczynski-zada-vic-nez-30-bilionu-korun-1392789

https://www.denik.cz/staty-eu/polsko-zahranici-antisemitismus-liberalove.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensko-polsk%C3%BD_spor_o_T%C4%9B%C5%A1%C3%ADnsko

https://cs.wikipedia.org/wiki/Druh%C3%A1_Polsk%C3%A1_republika