Přejdi Jordán a poznáš nevěstku z Jericha

Jericho je dnes malé město ležící na západním břehu řeky Jordán. Je to místo, kde již od úsvitu věků žili lidé. V biblických dobách to bylo město významné a děly se tam prý pozoruhodné věci, ke kterým se také váží ustálená rčení.

Příběhy biblických frazémů: Deuteronomium a kniha Jozue

5. kniha Mojžíšova se hebrejsky zve? Devarim („Slova“) a je to poslední kniha Tóry (Pentateuchu). Původní název vychází ze slov, kterými kniha začíná: „Toto jsou slova, kterými promluvil Mojžíš…“ Název Deuteronomium je latinizovanou podobou řeckého názvu knihy „Deuteronomion“, což znamená „Druhý zákon“. V řecky psané Septuagintě, která je nejstarším zachovalým překladem Starého zákona, je „Deuteronomium“ volným překladem hebrejského Mišne ha-Tora, tedy „opakování zákona“.

Nutno říci, že ono „opakování zákona“ je označení trefné, protože v Deuteronomiu je opakováno to, co je obsaženo (vyjma Genesis) v předchozích knihách. Mojžíš zde lidu v krátkosti opakuje, co se událo na jejich cestě od hory Choreb až na moabskou pláň a připomíná jim znovu celý Zákon, který tam tehdy dostali od Hospodina. Opakování zákona není doslovné, mnohé předpisy jsou formulovány odlišně; kniha také obsahuje značné množství zákonů, které v předchozích knihách Tóry nenajdeme. Podle židovské tradice je autorství připisováno Mojžíšovi, to je ale poněkud v rozporu s líčením Mojžíšovi smrti, kterou kniha končí.

Reálně je kniha produktem tzv. deuteronomistické školy. Celý zákoník i pozdější dodatky vycházejí z kritické situace země ohrožované velkými a silnými mocnostmi, kterými byla na severu Babylonie a na jihu Egypt. Kniha sice klade zákoník a celý text do Mojžíšových úst, ale ve skutečnosti se obrací na Izraelity 7. století př. n. l., aby je přiměla k obnově náboženské věrnosti svému Bohu a tím odvrátila hrozící katastrofu. Následující rozšíření zákoníku pak nepřímo ukazuje, že jelikož lid této smlouvě nedostál, bylo spravedlivé, aby jej Bůh vydal do rukou nepřátel.

Deuteronomistická písařská škola působila za dob babylonského exilu a těsně po něm a její představitelé jsou autory dalších knih Starého zákona. Za svůj základ bere deuteronomický zákoník a na jeho základě popisuje dějiny Izraelského národa. Patří sem následující knihy: Jozue, Soudců, 1. – 2. kniha Samuelova, 1. – 2. kniha královská. Jelikož bychom v Deuteronomiu marně hledali frazémy, které nebyly popsány v předchozích knihách Tóry, můžeme volně přejít k vyhledávání frazémů ve výše zmíněných knihách.

Kniha Jozue

Kniha Jozue, hebrejsky Jehošu'a, je šestá kniha v biblickém kánonu Starého zákona. Je v ní popsáno dobývání „Zaslíbené země“ a její následné rozdělování. Autorství knihy, které reálně patří do „dílny“ deuteronomistické školy, je tradičně přisuzováno izraelskému vojevůdci Jozuemu, nástupci Mojžíše. Kniha se dá rozdělit na čtyři části:

1. Příchod do zaslíbené země

V této části je popisováno vyslání zvědů do Jericha, zázračné přejití řeky, postavení pamětních kamenů a oslava svátku Pesach.

Nevěstka z Jericha

Jedná se o Rachab, která ukryla a tím i zachránila zvědy, které Jozue poslal do Jericha, a které král nechal stíhat. Tento skutek, který by se dal také interpretovat jako vlastizrada, učinila s vědomím, že Izraelité jsou Hospodinem vyvolený národ a Jericho jim nemůže vzdorovat. Tím si zasloužila nedotknutelnost pro sebe a svoji rodinu, když bylo město dobyto a jeho obyvatelé povražděni. Rachab byla posléze přijata do izraelského lidu, vzdala se své živnosti a vdala se za Izraelce Salmóna z kmene Juda. Z jejího rodu tak pochází král David a tím i sám Ježíš. Nelze tvrdit, že by tento příběh postrádal kontroverze a tím pádem si položme otázku, co si vlastně pod vžitým frazémem „nevěstka z Jericha“ máme představit? Kolaborantku, nebo ženu, jež prozřela a následně se i polepšila?

Přejdi Jordán

…řeku všech nadějí… zpívá se v jedné populární písni. A skutečně, přejití Jordánu se stalo synonymem pro zcela zásadní počin, a to jak v případě národa, tak i jednotlivce. Přejití Jordánu je také umělecky velmi inspirativní událostí. Izraelité pod vedením Jozua navíc na základě Hospodinova zásahu přešli Jordán suchou nohou, protože tok řeky se díky Arše úmluvy zastavil a vody odtekly do moře. Dobyvatelé tak měli volnou cestu k Jerichu. 

Dvanáct kamenů

Na paměť slavného přejití Jordánu, vzal na Jozueho pokyn každý z příslušníků dvanácti izraelských kmenů z řečiště jeden kámen a ty pak byly postaveny v táboře blízko Jericha, v Gilgálu. Dvanáct kamenů se tak stalo synonymem pro věčnou památku. Na základě takové biblické symboliky vznikla asi i sekta Twelve Tribes.

1. Dobývání Kanaánu

V této knize je líčeno dobytí Jericha, Aje, a dalších měst. Také je zde popisováno potrestání králů a všech, kteří se Izraelitům postavili na odpor.

Před branami Jericha/za branami Jericha/pád Jericha

Ve frazeologickém pojetí tato úsloví navazují na přejití Jordánu jako na rozhodující krok, po němž následují počiny, které jsou klíčové pro konečné vítězství. Před branami (hradbami) města se podle legendy skutečně děly podivuhodné věci. Izraelské vojsko sedm dní pochodovalo kolem hradeb za kněžími, jenž nesli Archu úmluvy a do dusotu mocné armády troubily trubky, při jejichž posledním mocném zadutí se zhroutily městské hradby. Město bylo ku slávě Hospodinově srovnáno se zemí a jeho obyvatelé až na Rachab a její rodinu pobiti, což dobrý Bůh Izraele vysloveně nařídil.

Randál, že by zbořil Jericho

Tento roztomilý frazém přímo souvisí s výše uvedeným zadutím trub, které zbořili městské hradby.

Růže z Jericha

Toto označení je nepochybně symbolem vzkříšení, jen není pravděpodobné, že by to nějak souviselo s dobitím Jericha. Snad jedinou logickou vazbou by mohlo být, že zničené Jericho existuje do dnešních dnů, takže muselo být vzkříšeno. Růží z Jericha může být označováno několik různých rostlin, nápadných svou hygroskopickou schopností, díky které ze zdánlivě mrtvého suchého klubka po závlaze vzejde zelená rostlina. Označuje se tak více rostlin, ale s Jerichem má co do místa výskytu spojitost jen choulivka jerišská, kterou z Blízkého východu do Evropy coby zázračnou rostlinu přivezli prý již křižáci.  

Achanův hřích a Aj

Po dobytí Jericha mělo být dobyto i menší město Aj, na což podle zvědů stačila jen malá část armády.  Achan, syn Zerachův se však provinil tím, že si ponechal válečnou kořist, která veškerá měla být odevzdána Hospodinovi. Díky tomu byly izraelské jednotky od Aje zahnány a padlo zde třicet šest bojovníků. Až poté co byl Achan s celým svým příbuzenstvem včetně dětí ukamenován, do rokle k němu byl vržen veškerý jeho majetek i s hospodářskými zvířaty a vše zasypáno kamením, pak teprve mohlo být město Aj slavně dobyto, vypáleno, srovnáno se zemí, jeho král pověšen na kůl a jeho mrtvola pohozena u městské brány. Achanův hřích se stal označením pro hamižnost kvůli které je okraden sám Hospodin. Těžko soudit, jestli se s nějakým frazeologismem váže i město Aj. Možná s povzdechem „ajajaj“, to ovšem není historicky doloženo.

Gibeonský podvod

Zvěst o slavných vítězstvích Izraelců se šířila po celém západním břehu Jordánu, po pobřeží i po celém Libanonu. Obyvatelé Gibeonu se ve strachu převlékli za nuzné cizince a mysleli si, že se tím zachrání. Jozue však jejich lest prohlédl, ale jelikož před tím učinil příslušný slib před Hospodinem, tak je nepobil, ale pouze zotročil. Gibeonský podvod je tak označením podvodu, který se až tak úplně nevydařil.

Slunce, zastav v Gibeonu a ty, měsíci, v údolí Ajalonu!

Pět emorejských králů, král Jeruzaléma, král Hebronu, král Jarmutu, král Lachiše a král Eglonu vytáhli se všemi svými vojsky obléhat Gibeon. Jeho obyvatelé požádali o pomoc Izraelce. Jozue se svým vojskem se proti nim ihned z gilgalského tábora vydal. Při pronásledování nepřátel však více než meče Izraelců způsobil zkázu vojsku Hospodinův hněv v podobě obrovských ledových krup. Toho dne, kdy Hospodin synům Izraele vydal Emorejce, Jozue před zraky Izraele řekl: „Slunce, zastav se v Gibeonu! Ty, měsíci, v údolí Ajalonu!“  A stalo se, že se slunce na své cestě zastavilo i měsíc stál, než byli nepřátele potrestáni. Tato Jozueho slova se stala legendárními a není tedy divu, že se z nich stalo rčení. 

Pět králů

Oněch pět králů ale uteklo a ukrylo se v jeskyni u Makedy.  Byly však nalezeni a z jeskyně vyvedení. Na Jozueho pokyn pak bojovníci postupně pokládaly nohy na šíje oněch králů, načež byli všichni popraveni a pověšeni na kůly, posléze z kůlů sňati a zavaleni v oné jeskyni.

1. Rozdělování země na podíly

Země je rozdělována losem na podíly, jen kmen Levi nedostává žádný územní podíl a Levité slouží pro celý Izrael jako kněží, učitelé a pomocníci ve věcech týkajících se uctívání Hospodina. Prostředky k obživě mají částečně z desátků od ostatních kmenů. Levitům je vyhrazeno 48 sídelních měst a šest z nich je označeno jako tzv. útočištná města.

Útočištné město

Útočištná města byla města, do nichž se mohl uchýlit před krevní mstou, kterou jinak starozákonní právo připouštělo. K této knize jich takto bylo označeno šest: Beser, Rámot a Gólan, Kedeš, Šekem a Hebron. Útočištné město se tak stalo symbolem boží milosti a poskytnutí azylu.

1. Jozuova napomenutí na rozloučenou před smrtí

Jozue pokorně připisuje zásluhu za vítězství Bohu. Vybízí Izraelity, aby dodržovali zákon, který dostali od Mojžíše. Varuje před falešnými bohy a před modlářstvím. Jozue umírá ve věku 110 let a je pohřben v Timnat-serachu.