Zemanem poučováni – Zemanem nepoučeni

Prezident Zeman se vyjádřil k prezidentské volbě, což lze vnímat jako „polibek smrti, ale také je to dobrá příležitost zamyslet se nad tím, jak absurdní je představa nezdravě aktivního prezidenta zasahujícího do všeho.

Můžeme začít hned tím, že se stávající hlava státu mezi dvěma volbami svého nástupce vyjadřuje ve prospěch jednoho a dehonestuje druhého. To je ona „Jižní Amerika“, o které Zeman tak rád mluví, a je to také jeden z monarchistických manýrů, kterým se Zemanovo prezidenství prezentovalo.

Miloš Zeman na základě sebechvály výkonu svého mandátu, který dle mého soudu historie zhodnotí jako „tragický“, káže v tom smyslu, že ideální prezident by měl v jeho přístupu pokračovat. Co to znamená? Jednoznačně to znamená zasahovat do všeho, vytvářet kontroverze, osobovat si práva na hraně ústavy i za její hranou, prezentovat se jako arbitr i v oblastech mimo své vědomosti a znalosti a podřizovat tuto vrcholnou službu vlasti svým osobním zájmům, svým nízkým pohnutkám a bohužel i své zlomyslnosti a pomstychtivosti. Právě na základě posledně jmenovaných vlastností byla hlava státu shledána lhářem a není bez zajímavosti, že díky své nabubřelosti a nulového respektu k rozhodnutí nezávislého soudu bude zřejmě prezident čelit ostudné exekuci.

Čistě z lidského hlediska chápu, že mnohým může imponovat onen aktivní prezident, a naopak si nepředstavujeme naši hlavu státu jako nějakého jinak neviditelného kladeče věnců či ceremoniáře. Jsem osobně pro aktivního prezidenta, ale onu aktivitu si představuji úplně jinak, než je fušování do práce historiků, nekonečné naschvály týkající se nejmenování profesorů, generálů, soudců, bankovních radních či ministrů a protěžování svých spolupracovníků a kamarádíčků. Zvláštní pozornost si pak zaslouží Zemanovy zahraničněpolitické aktivity, které mnohdy nekorespondovaly se stanovisky vlády, která jediná má zahraniční politiku v dikci. Zemanovy postoje k Rusku a k Číně mluví za vše.

Zamysleme se nad tím, jaký obecný přínos či efekt měly ony prezidentské aktivity:

Vetování zákonů

Vetovat zákony přijaté Sněmovnou je prezidentovo právo, nicméně proč ho využívat samoúčelně. Vyjma ústavních zákonů, které prezident vetovat nemůže, je většinou prezidenské veto přehlasováno prostou většinou ve Sněmovně, která příslušný zákon dříve schválila. Má-li prezident s příslušným zákonem problém, což je zcela legitimní, má spíše než prosazování svého názoru vyvolat odbornou diskusi. Tedy postavit proti odborným (případně neodborným) postojům jiné (ale pouze odborné) postoje.  Prezident se nemá stavět do role odborníka (i kdyby jím skutečně byl), ale pouze do role moderátora, případně morální a nadstranické autority, pokud jí ovšem v obecném vnímání skutečně je. Zemanova veta neměla vyjma mediálního humbuku vůbec žádný praktický význam, natož pak přínos.

(Ne)jmenování generálů, soudců, členů Bankovní rady ČNB, profesorů, velvyslanců a ministrů

Řada ústavních pravomocí ohledně jmenování činovníků má z podstaty věci onen ceremoniální charakter, v jiných případech je to prezidentovo výlučné právo, ale i s ním by měl dobrý prezident zacházet obezřetně, tedy na základě stanovisek kompetentních institucí, orgánů a odborníků (např. akademického senátu, Ministerstva spravedlnosti či Národní ekonomické rady vlády). Ve všech případech, kdy prezident odmítl kohokoli z výše uvedených skupin funkcionářů jmenovat, se nestalo vůbec nic. Ve většině případů jen ze msty poškodil lidi, vůči kterým měl osobní averzi, a to proti rozhodnutí kompetentních institucí a orgánů.

Prezident „zastupuje stát navenek“

Přestože zahraniční politiku státu vykonává vláda, prezident stát reprezentuje, což by byla možná šťastnější formulace čl.63 Ústavy, než ono „zastupuje stát navenek“, protože tato formulace svádí k provozování jakési paralelní zahraniční politiky, kterou Miloš Zeman reálně dělal. Každý může zhodnotit, jaký reálný přínos tyto aktivity měly. Co se týče Ruska a Číny lze mluvit jen o ostudě a poškozování vlastní země, přičemž přístup k Rusku před radikální změnou Zemanových stanovisek zaváněl téměř vlastizradou. Vzpomeňme na ruského nohsleda Nejedlého, ignoraci reálných hrozeb a jejich účelovou bagatelizaci. Hlava státu má na základě svých kontaktů plynoucích z mezinárodní prestiže pomáhat vládě a svou zemi důstojně reprezentovat, což v souvislosti s Milošem Zemanem vypadá jako nejapný žert.

Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že funkci prezidenta považuji za nepodstatnou. Není tomu tak. Jsem ovšem přesvědčen, že smysl a prospěšnost této instituce je jednoznačně dána osobou prezidenta. Dobrý prezident může mít významný pozitivní vliv na domácí i zahraniční politiku státu, kdežto se špatným prezidentem tento úřad pozbývá smyslu a bohužel může nastat i situace, se kterou jsme byli posledních deset let konfrontováni, že prezident není jen zbytečný, ale zájmům státu a jeho obyvatel škodí. Nenechme si proto ohledně volby budoucí hlavy státu radit od toho, kdo do poslední chvíle vykonává svůj úřad takto skandálně. Naopak se poučme a zamysleme nad tím, že tato funkce by se dala vykonávat i jinak, a kdo by toho byl a nebyl schopen.

https://denikn.cz/1055311/devet-manipulaci-a-lzi-za-hodinu-fact-check-prezidenta-zemana-v-rozhovoru-pro-blesk/

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-zeman-oba-kandidati-budou-ocistec-40420052

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-omluva-nedorazila-zemanovi-hrozi-exekuce-40420211#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.web.nexttoart