„Wind of Change“ vane ze severu Moravy aneb kolik patron bude potřeba?

Prohra Andreje Babiše v prezidentské volbě by mohla být počátkem změn v ANO, které by v budoucnu z filiálky Agrofertu udělaly standardní středolevou politickou stranu. Náznaky takového možného vývoje jsou dobře viditelné.

V tuto chvíli jsou ještě hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák a ostravský primátor Tomáš Macura, kteří veřejně prohlásili, že nebudou volit za prezidenta šéfa svého vlastního hnutí, využíváni k docela legrační deklaraci, že ANO je demokratickou stranou, ve které je žádoucí pluralita názorů a postojů. Lehko si však dovedeme představit, jak boss Babišova střihu z toho musí šílet. Vsadil bych se, že po volbách najdou, obrazně řečeno, oba politici ve svých schránkách „velmi ostrý náboj“. Ovšem to, co už je nyní mezi řádky prezentováno jako zrada, muže být docela prostou neschopností normálního člověka ztotožnit se s tím, co aktuálně Andrej Babiš předvádí, stejně jako s neschopností si ho představit jako prezidenta a třeba i doživotního šéfa vlastní strany.

Ve straně loajálních zaměstnanců se žádné buřičství asi trpět nebude. Přeci, kdo kdy viděl, aby v soukromé firmě zaměstnanci rebelovali proti svému zaměstnavateli, který je dosadil na pozice, kterých by standardním procesem nikdy nedosáhli. Pokud ovšem Babiš volbu prohraje, neřku-li, pokud ji prohraje výrazným rozdílem, může ledaskoho napadnout, že by v politice ukotvená strana mohla fungovat i bez Babiše, respektive by mohla mít šanci na přežití frakce nespokojených, ze které by se stala nová středolevá politická strana, jež by mohla na politické scéně nahradit ČSSD, a to třeba i v tom smyslu, že by integrovala mnohé socany, kterým se v mimoparlamentním suterénu asi moc nelíbí.

Myslím si, že ANO může fungovat bez Babiše a jeho nohsledů, a takové ANO má šanci se oprostit od bezbřehého populismu a charakteru protestního hnutí, které prezentuje, co nechce a co kdo dělá špatně, ale nepočíná si konstruktivně a podporu občanů si zabezpečuje pouze drancováním státního rozpočtu. Nechci tvrdit, že se něco takového stane hned po volbách, a že takový scénář se nutně musí naplnit, ale myslím si, že taková možnost je. Za sebe také musím říci, že středopravá Fialova koalice potřebuje solidní středolevou opozici „jako prase drbání“. Jinými slovy si myslím, že ANO v této podobě nemá být, a možná ani dlouhodobě nemůže být, tou politickou silou, která vybalancovává naši politiku.

Jsem přesvědčen, že Babišův neúspěch v prezidentské volbě by mohl nastartovat jeho politický pád, který by naší zemi velmi prospěl. Řekl bych, že on sám a jeho nejbližší spolupracovníci jsou dlouhodobě brzdou návratu určité politické kultury, v rámci které existuje jasně pozitivní role opozice, která za normálního stavu v řadě ohledů konstruktivně s koalicí spolupracuje a podílí se na strategických rozhodnutích, která se nesmí měnit každé čtyři roky. Chápu, že v rámci toho, co v podání Andreje Babiše vidíme a slyšíme, je on sám člověkem, se kterým nechce nikdo jednat a spolupracovat. Je také docela možné, že v jsou v ANO i jiní lidé než Schillerová, Havlíček nebo Faltýnek, kteří na základě svých ambicí použili ANO jako výtah do politiky, ale jsou schopni dělat politiku slušnou, respektive standardně neslušnou, ale nikoli šílenou.

Dost možná i tato skutečnost dává těmto volbám mnohem zásadnější charakter, než je jen vlastní volba hlavy státu. Andrej Babiš, chtěl tyto volby, jako konečně každé volby, pojmout jako referendum o vládě. Trochu se to zvrtlo. Z těchto voleb se stalo referendum o Andreji Babišovi a potažmo jeho politice a o politické kultuře jako takové.