Mluvím, mluvím a on odpovídá

Lepšího posluchače nenajdete. Totéž platí o koních a vůbec...

Karma!

Nevím, jestli se mi náhodou nevyplatilo, že mluvím se psem. To si tak jdeme po ránu na vyprazdňovací vycházku. Protože zatím žádné hovínko nebylo, otočila jsem se čelem k psíkovi a jásám. "kdo mi udělá hovínko, kde je to hovínko, honem udělej". Kolem nás náhodou šli lidi, které jsem za zády neviděla. Prchali závratnou rychlostí, s kotoučem plným dřeva. Od té doby, jsme venkovští magoři.

máme to podobně - říkáme šišku Už jsme taky měli diváky, ale protože to bylo u stromů, které šišky mají, tak to naštěstí nějak splynulo

Problém je v tom, že si lidi myslí, že o zvířatech hodně vědí, a když to přeženu, vědí zlomek jejich schopností. Zejména u zvířat, která nemají mimiku

Na psa mluvím od štěněte (již na druhého), a vím, že rozumí hodně. Naprosto dokonale ovládá, že pac dává jen, když je ve výhledu nějaký mls. Jinak "nerozumí", a dává hlavu na stranu, jako že neslyší, co se po něm chce. Když chce něco navíc, je ochoten tu packu dát i bez požádání A slovo -dát- se před ním nesmí říct, protože je neodbytný a musí pak něco dostat.

A jak píšete, velmi dobře podle mého chování, a podle chování sousedů vyhodnotil, kdo je "psí", a koho je radno ignorovat.

My jsme nesměli před psem říct kost, nebo piškot. Tak se říkalo "to tvrdý z kuřete, nebo to kulaté"

Naše kočky nám zcela jistě rozumí

S naším výmarákem mluvím úplně běžně. Třeba když řeknu, že mu vyčistím ouška, už se cpe někam pod křeslo. A když se zeptám v době krmení, co že by to chtěl, ať mi to ukáže. tak jde ke skříni s granulkama a hrabe do ní packou . Je to moje zlatíčko.

Výmarák je PAN pes! Ta jeho barva srsti je nádherná. A je jasné, že velmi inteligentní - podle toho křesla

...ano...mluvím na ně...nejvíc mne ale fascinuje...jak se umí mlčky "urazit" a "nemluvit se mnou"...případně mne poslat do....no tam....

I ,,zvíře" má své pocity a nálady. A dokáže rozlišit. Pocit, či potenciál ohrožení, stejně tak jako třeba míru důvěry, až jistoty. Od gest až po tón hlasu. A proto se s ním dá mluvit, i popovídat

někdy jsem měl pocit, že ten pes mi rozumí lépe, než někteří lidé.

Karma a