Jo, jo, je to tak... Když jsem byla bez psa třeba jen pár měsíců (když některý umřel), něco chybělo. Nebavilo mě chodit sama na procházky, které mám tak ráda. Takhle máme radost oba (manžel chodí hrozně pomalu a procházky v lese ho moc nebaví), pes i já. Ale s kočkami je také legrace. A nedávno mě tři doprovodily až ke kontejnerům na odpad, 300 metrů, to jsem teda koukala. Jo, ale pořízení psa jsem nejmladší dceři velmi vymlouvala. Tentokrát ještě poslechla. Posílám karmu.

Díky. S kočkami to je podobné Někdy mám pocit, že se mé kočky podobaly psům a psi podobají v mnohém kočkám.

Souhlasim, ze poridit si psa je iracionalni rozhodnuti. U ditete je tomu uplne naopak. Z ditete vyroste clovek a existence nebo neexistence cloveka je velmi racionalni zalezitost.

Ze štěněte vyroste přítel, který vás bezmezně miluje, pohled do jeho milujících očí je odzbrojující a trocha starostí plně vynahradí radost, kterou přináší