Proč si všímáte pouze Fučíka, když kromě Evžena Šterna psala o SSSR také Milena Jesenská (viz včerejší Lidové noviny),

Přečetl jsem si váš text i většinu diskuzních příspěvků, a tak se chci také vyjádřit. Fučík skvěle ovládal novinářské řemeslo. Reportáže uměl psát jako málokdo. Uměl pracovat s detaily a umocňovat jimi působení reportáže. Například napsal reportáž o Frývaldovské stávce, kterou uvedl podobenkami obětí z řad dělníků, až tedy na jednu. Místo ní byl otištěn jen prázdný rámeček a pod ním jméno. Text pak začínal slovy: "XY (jméno muže bez podobenky) byl tak chud, že si nemohl dovolit pořídit ani podobenku" (to je parafráze). To je nesmírně působivý detail, který je ovšem lživý (podobenku toho člověka se Rudému právu jen nepodařilo získat). Takový detail ovšem posune celou reportáž a fakta, která popisuje, úplně do jiného světla. A podobně je to u Fučíka se vším, i s těmi reportážemi ze SSSR. Myslet si, že u Fučíka šlo o jakési mladické nadšení z komunistické myšlenky a z její realizace v SSSR, díky kterému vnímal věci zkresleně a zaslepeně nekriticky, je zcestné. Jednak v době, kdy navštívil Sovětský svaz, nebyl už takový mladíček, a pak on dobře věděl, co a proč dělá a píše. Jinak by nemohlo mít jeho psaní takové řemeslné kvality. Konečně si stačí vzít naprosto účelový název knihy reportáží "V zemi, kde zítra znamená už včera", a je zřejmé, jaká je dikce textů, které obsahuje - co Fučík o SSSR chtěl sdělit. No a to zkrátka vylhané bylo. Další tanečky kolem toho jsou zbytečné.

Fučík se ovšem stal svým způsobem i obětí legendy, kterou o něm a kolem něho komunisté po válce vytvořili. To také do jisté míry brání zkoumat jeho osobnost objektivně, neboť je těžké se vyhnout emocionálně zabarveným soudům.

Vám, pane Turnere, samozřejmě patří karma.

Děkuji. To, co píšete mi dobře koresponduje s tím, co jsem si o Fučíkovi přečetl a jaký pocit mám i z toho, co jsem od něho (nutno říci kdysi a nedobrovolně) četl. Byl to vzdělaný, zručný, vtipný a také velmi charismatický a pohledný muž. Milovaný čtenáři a hlavně "čtenářkami". Celá jeho tvorba na mě působí jako projevy Adonise, včetně reportáží i "Reportáže", což asi tomuto žurnalistickému žánru nesvědčí. Jako by to bylo psané na efekt a ne "na pravdu". Tím se sám diskredituje a dílo zkázy pak završil jeho kult.

Děkuji za Váš komentář, pane Kvapile.

V roce 1967 v Mladém světě vyšel článek věnovaný Fučíkovi, v němž jeho autorka - mladá novinářka Mirka Filípková přinesla svědectví Fučíkových souputníků. Jediný článek jí od základů změnil život. Její vyprávění je možné si vygooglovat:

Miroslava Filípková: Fučík mi změnil život

Vřele doporučuji, je to nejen silný příběh, ale i hodně poučný!

Děkuji za odkaz, zajímavé čtení, ani mě nijak nepřekvapilo, že se něco takového stalo.

Konečně někdo dokázal o Fučíkovi napsat něco jiného než pouhý hanopis. Jen bych si dovolil něco doplnit. Fučíkovy dvě knihy reportáží o Sovětském svazu nejsou jen pouhou nekritickou adorací komunismu. Často píše o společenských problémech komunistického Ruska překvapivě kriticky a otevřeně. Jen o těch problémech píše s nadšenou naivitou jako o něčem, co bude překonáno nevyhnutelným pokrokem. Rozhodně bych netvrdil, že "nepokrytě lže". On to psal s naprostou vážností. To, že my dnes víme o hrůzách stalinského Ruska, neznamená, že o nich věděl i Fučík. To je pouhá spekulace. Fučík nebyl agentem tajné služby, který v Rusku pátral po politických vězních.

Fučík bohužel doplatil na to, že z něj komunistický režim udělal odlidštěnou modlu. Když však z Fučíkovy osobnosti odfiltrujeme ten ideologický balast, do kterého jej komunisté zabalili, ukazuje se mnohem statečnější a lidštější člověk, než jak nám ho předváděla komunistická propaganda. Křížovým srovnáním jeho Reportáže s výslechovými protokoly Gestapa vychází najevo skutečnost, že vydržel opravdu hodně.

Například slavný novinář Ferdinand Peroutka zpochybňoval pravost jeho Reportáže slovy, že tak stylisticky dokonalý text nemohl vzniknout v prostředí věznice Gestapa. Ukázalo se, že mohl.

Kdyz uz jsme u tech valecnych vtipu na tema medialniho obrazu.

Vzpomel jsem si na rusky vtip o nepolapitelnem agentu stirlitzovi ze serialu 17 zastaveni jara:

Do risskeho kanclerstvi prijede k Hitlerovi na navstevu Mussolini.

Chvilku klabosi o vyvoji fronty, a najednou do mistnosti bez zaklepani vstoupi tise Stirlitz, jde k sejfu, odemkne, a odnasi dokumenty.

prekvapeny Mussolini: "kdo to byl?"

Hitler: "to je agent sovetske rozvedky Stirlitz"

jeste vice prekvapeny Mussolini: "tak proc jsi ho nezatavil , nezatknul a nepopravil????"

Hitler: "no jo, jenze on vy se z toho jako vzdycky stejne vykecal"

ještě pikantnější vtípky, za hranou publikovatelnosti byly na Marušku Kudeříkovou.

V podstatě karma s jednou výhradou:

nikoliv doktor Horák, ale profesor Horák

Děkuji. Já jsem u toho osobně nebyl, ale v odkazech se objevují "profesor" i "doktor".

Pokud kritizujete Fučíkovy reportáže ze SSSR, tak byste měl být trochu konkrétnější. Sem tam rozcupovat nějakou tu větičku, protože pak není jasné, co vlastně máte na mysli.

V roce 1932, kdy vyšly reportáže Země, kde zítra znamená již včera, zemřelo na Ukrajině více jak milion lidí na hladomor a vrcholil stalinský teror. Už ve své době byl za svou naprostou neobjektivnost tvrdě kritizován například Ferdinandem Peroutkou.

Kdysi jsem to povinně četl a dobře si vzpomínám, co to bylo za paskvil. Ta kniha je dostupná, pokud jste ji nečetl, přečtěte si jí. Její obsah je neobhajitelný.Já nemám důvod tady z ní citovat pasáže, Fučíka v tomto blogu svým způsobem i hájím proti paušální dehonestaci.

Zbožšťování Fučíka bránila ovšem lidová slovesnost, třeba tak, že nejskromnějším upírem byla Gusta Fučíková, protože z jedné mrtvoly žila třicet či kolik roků

Střetl jsem se v r. 1975 s paní Patzákovou, ženou Patzáka, souzeného v procesu s Horákovu, což jsem tehdy vůbec nevěděl, protože mi šlo o zkoumání činnosti Dělnické akademie, a ta nedala na Gustu dopustit.

podobne jako Fucika "zlikvidovali" komunisti v obecnem povedomi treba kapitana Jarose a dalsi vojaky z vychodni fronty oceneni titulem hrdina SSSR.

A obecne I povedomi o hrdinstvi Cs. vojaku v SSSR

to je jeste smutnejsi nez co komunisti udelali po valce Fucikovi

Ale stále to není nic proti tomu, jak likvidovali naše vojáky, kteří bojovali proti Hitlerovi na západě. Ty likvidovali doslova fyzicky

jedna vec naznacuje ze Fucik nebyl tak uplne fanatickym komunistou.

A to ze on byl jeden z mala komunistu kteri vyjadrovali svuj odpor vuci paktu Molotov-Ribbentrop a naslednemu pokynu k utlumeni odbojovych aktivit ze strany Moskvy

Co se tyce jeho obdivnych/lzivych reportazi ze SSSR- jde o to ze rada levicove ladenych lidi byla ve 30. letech pod dojmem tech ruzovych bryly- viz treba takovy velikan jako G.B. Shaw a to co psal o SSSR kdyz mu tam bolsevici udelali turu v dobe hladomoru

- proste odsuzovat nekoho kdo podlehl tem komunistickym iluzim ve 30. letech a nemel prsty v nicem po roce 1945 neni fer.

A to plati predevsim na Fucika ktery svoji kritikou paktu Molotov-Ribbentrop ukazal ze neni uplne kovany disciplinovany nemyslici soudruh

jinak jsem si vzpomel na jiny vtip o Fucikovi z doby vlady KSC:

Gestapo: "Jak se jmenujete"

Fucik: "jsem profesor horak"

Gestapu: "Lzete!"

Fucik: "Fucik nikdy nelze!"