Tak ono je dobré si uvědomit, proč a jak se náboženství historicky začalo objevovat. Prapůvodně lidé neznali příčiny jevů, které kolem sebe pozorovali, neuměli si je vysvětlit a báli se jich - vítr, déšť, bouřka, blesky, zemětřesení, sopky, požáry, nemoci atd. A protože pro ně bylo velmi těžké připustit si, že s těmito přírodními jevy prakticky nemohou nic dělat, tak si tam domysleli nějakou vyšší moc, která má uvedené jevy na svědomí. Tím si jednak vysvětlili příčinu, proč se to děje, a jednak získali možnost s tou vyšší mocí komunikovat a tím (dle svého přesvědčení) tyto jevy ovlivňovat a zabraňovat jim (modlením, stavbami chrámů, oběťmi apod.). To je prapůvod náboženství. Dnes již si jevy kolem nás umíme vysvětlit, minimálně na nejbližších příčinných úrovních, víme, že nikde na mraku nesedí bůh házející blesky, ale že elektřina... Stejně tak víme, že neexistuje nic jako individuální bůh, který záměrně ovlivňuje životy konkrétních lidí. Jediné, co ještě lze dnes rozumem připustit, je existence nějakého "stvořitele" vesmíru, který stvořil hmotu a principy, podle nichž se chová, ale dále už do toho nezasahuje. Ale i tak se lidé i dnes k náboženství uchylují, a je to především z důvodu psychické úlevy. Ono je velmi těžké přijmout zcela svou vlastní odpovědnost za svůj život, to dokáže ohromně člověka tížit, a lze si ulevit tím, že to vlastně není moje vůle, ale vůle někoho nade mnou, kdo to tak chce. Tu odpovědnost za svůj život prostě částečně přehodím na někoho jiného. V tom vidím jediný dnešní smysl náboženství - v určité psychohygieně a psychické úlevě.

Jinak ještě poznámka - občas se říká, že i ateista je vlastně věřící, protože "věří" v to, že bůh není. Existuje ale ještě tzv. pravý ateismus, který je charakteristický tím, že slovo "bůh" vůbec nezná. Proto nelze ani říci, že v boha věří nebo nevěří, on ho prostě vůbec neřeší, neví, co to je...

Tohle už je hodně opršelá představa. Náboženství (jako vztah k transcendentní skutečnosti) bude existovat do té doby, dokud bude člověk smrtelný. Věda zaznamenala (a zaznamená) obrovský rozvoj, přesto nám neřekla (a nikdy neřekne) nic k zásadním otázkám lidské existence. Jsme na tom stejně jako před tisíci lety

Pane Turnere, možná vás to překvapí, ale dnes s vámi souhlasím.

Jen bych možná měl doplnění: Jsme nejateističtější stát na této planetě, tak bychom možná my mohli být těmi, kdo mají výhodu "nadhledu" a ze všech náboženství světa bychom měli do ateistického světa vytáhnout moudrost v nich ukrytou a pochopit a obhájit proč je ta či ona modroust platná i ve světě ateismu. A to učit i naše děti ve školách.

Například - moderní psychologie tvrdí, že je pro společnost dobré, když se lidé řídí tzv. zlatým pravidlem - "Co nechceš aby druzí dělali tobě, nedělej ani ty jim". A přitom moderní psychologie (a teorie her) tuto starou moudrost pouze potvrdila, ale nevymyslela. Tuto myšlenku zapsali před 3.600 lety do své Tóry Izraelité. Ale nebyli jediní. Před 2.500 lety ji na druhé straně zeměkoule prosazoval ve svém učení čínský filosof Konfucius. Ve stejné době, na druhé straně Tibetu, filosof Buddha to řekl jinak, ale princip byl stejný - zákon "karmy" (Co zaseješ to sklidíš. Co vyšleš, to se ti vrátí) A 500 let později ji svým následovníkům zopakoval Ježíš, zvaný Kristus...

Extrahovat z náboženských systémů nadčasové moudro a zcela záměrně je učit naše děti a prosazovat v celé naši ateistické společnosti, by bylo jen ku prospěchu naší země. I když v boha, peklo ani ráj nevěříme.

Napsal jste:

"Abych hned nějak vymezil svůj postoj k této problematice, tak uvedu, že neexistuje žádné náboženství, které by bylo pravdivé v tom smyslu, že by pocházelo od Boha. To samo o sobě neznamená, že Bůh není."

Docela jste trefil kladívkem na hlavičku. Jako věřící v Ježíše Krista s tím souhlasím. Neexistuje náboženství, které by pocházelo od Boha. Bůh žádné náboženství nevymyslel, všechny náboženství vymyslelí lidé.

Bůh poslal svého Syna Ježíše, aby si lidé nemuseli vymýšlet náboženství a obrátili se od mrvtvých slov k živému Bohu. Dále píšete:

"Pochopíme, že náboženství vzniklo, aby naplnilo lidskou potřebu žít mezi lidmi a pomohlo vypořádat se s hrůzou, kterou nám přináší napjaté vztahy a také nemoc, stáří a smrt."

Potřebu žít mezi lidmi bych nahradil slovy mít vztahy s lidmi. Asi se shodneme, že myslíte dobré vztahy. Nikdo přece nechce mít špatné vztahy s druhými lidmi.

"Pomohlo vypořádat se s hrůzou..."

Budeme-li předpokládat, že Bůh neni omezen časem, navázat vztah s Ním, znamená odpoutat se od omezení časem. Neboli překlenout omezení smrti.

Pak už ty hrůzy, nemoce a smrt nemusí vypadat tak hrůzně. Je-li Bůh, je jistě nad tyto hrůzy vyvýšen a nemají na něj žádný omezující vliv.

Tolik zatím má úvaha.

Děkuji za příspěvek

dovolím si několik poznámek.

1) souhlasím s tím, že konstrukt bůh je vytvořen delfsky a nejde dokázat ani jeho existence ani jeho neexistence. Z podstaty věci lze ale cítit, ne dokázat, že bůh neexistuje. Musel by to být děsivý mentální zvrhlík, který se těší pohledu na vojenské masakry armád, které obě na něj věří a přesto se vraždí a on se na to dívá.

2) doporučuji můj článek o víře a věření,

3) Starý zákon se mi jeví jako návod pro chování vládnoucí vrstvy, tedy jako Machiavelli

4) Nový zákon je pro poddané ovečky, které mají jen poslouchat a makat, aby se panstvo mělo dobře a za to se jim slibuje posmrtný život. Slib posmrtného života je stejný nesmysl jako oněch 72 pannen slibovaných islámem.

5) je-li jediný bůh, pak je jen jedno náboženství a ne několik náboženství, je-li naopak několik náboženství , musí být několik bohů, a to se vylučuje, protože sám bůh o sobě tvrdí, že je jediný.

6) zásadní je zneužití lidského evolučně vrozeného věření mláďat, tedy i dětí, matce, rodičům, dospělým, autoritám..viz můj článek na toto téma....

7) hodnoty sdělované náboženstvím je možní sdělit i jinak a lidem nelhat...ale ve spojení s naočkovanou poslušností vůči králi, faraonovi, šlechtě a tp je to velmi schopná systém manipulace divokých mas lidí.

8) a tak vlastně jde jen o stupeň socializace divokých mas lidí

9) jisté náboženství je symbolem jisté skupiny obyvatelstva, a rozděluje lidi na MY a TI DRUZÍ, což je velmi užitečným systémem vládnutí....dává totiž možnost vyvolat války a tím si řádně namazat kapsu..........a dává možnost vyvolávání strachu v hlavách obyvatelstva, což je základním předpokladem pro jiná manipulativní opatření vládnoucích vrstev..........

Starým zákonem se řídí Židé po dobu 3 000 let. Kdo je u Židů vládnoucí vrstva ? To si opravdu myslíte, že by se dalo udržet, kdyby jejich víra byla víra vládnoucí vrtsvy. Izrael je náboženský stát a drtivá většina dodržuje všechna nařízení židovských zákonů a to bez tlaku vládnoucí vrstvy. Nový zákon sepsali Židé a řídí se jim křesťané. Kdo první přijímal křesťanství byli barbaři, ti nejchudší a vládnoucí vrstva- jak říkáte podle komunistické slovníku je upalovala, přibíjela na kříž a kamenovala a po 300 letech jej byla nucena vládnoucí přijmout křesťanství za povolené náboženství a za 100 let jako státní náboženství. Církev vždy poskytovala zadarmo vzdělání těm nejchudší, zakládala univerzity a podporovala vědu, starala se o nemocné, chudé a umírající. Jak víte, co je po smrti. Křesťanství naučilo lidi nemít strach ze smrti, strach ze smrti vrátil lidem až komunismus.

V lecčems to máme podobné.

Z matčiny strany ateisti až někam do doby, kdy to snad muselo být nebezpečné ;-), prarodiče z otcovy strany velmi vlažní katolíci, v podstatě jsem vůbec nepochopil jak to vlastně měli.

Většina mých kamarádů jsou ateisté, ale dost jich je katolíků, před pár lety jsem se nastěhoval do katolické čtvrti, se sousedy vycházím výborně. V létě se na sportovním soustředění pravidelně potkávám mj. se Španěly, Poláky, Izraelci a Turky.

Obecně mi hodně vadí slova s koncovkou -ismus, mám problém se k něčemu takovému přiklonit. I když je to fakticky totéž, neříkám, že jsem ateista, říkám, že jsem nevěřící. :-)

Váše slova mne opravdu zaujala. Přemýšliví a hledající ateisté (hledající alespoň odpovědi) jsou cenní pro zmírnění antagonismu stejně jako jsou cenní přemýšliví věřící, hledající hlubší smysl slov v textech, jež jsou pro ně vodítkem a zdrojem pravdy. Zdrojem majícím mnoho postupně objevovaných vrstev, hloubek. Zdrojem dobrodružství v pronikání k dalšímu a dalšímu poznání. S tím souvisejí i prožitky někdy i důležitých rozcestí vedoucí k pochopení některých dogmat, jejich přehodnocování a uvědomování si původu jejich vzniku.

Co se týče možného důkazu o existenci Boha, pak je třeba si vyjasnit, co by kdo za takový důkaz byl ochoten uznat. Co by kdo byl ochoten podrážděně odmítnou jako lež, ve strachu, že by mu přijetí takového důkazu (zkušenosti) nabouralo jeho dosavadní jistotu. Ale takové situace nemusejí vznikat zdaleka jen mezi ateisty a věřícími. Mohou vznikat i mezi věřícími a věřícími, i mezi křesťany a křesťany.

Souhlasím, v této oblasti , možná více jak jinde, je tou podstatou "cesta", respektive její hledání. To hledání může myslím, významně kultivovat jak věřící, tak ateisty, a s tím nalézat nějaké konsensuální východiska. Děkuji za komentář.

Velmi zajímavá úvaha.

Děkuji