to nebyla jediná největší chyba prezidenta Havla...byly i další a nejen jedna..ale měl i silné stránky........

Nejsme neokomunisté, jsme jen lidé, kterým ještě nikdo neřekl o čem je kapitalizmus a jak má správně vypadat a nechali jsme se nachytat brutálním americkým kapitalizmem, kde donedávna 50 000 000 lidí nemělo ani na to nejzákladnější lékařské pojištění..........tedy 5 našich republik bez lékařské péče........to je skvělý vzor........

,,Ryzí" kapitalizmus je stejná fikce, jako ,,ryzí" komunizmus. Obé je již více méně přežité

Kdyby koncem roku 1989 proběhla u nás revoluce, pak KSČ zrušena by mohla být, ale díky Havlovi a tehdejšímu premiérovi Adamcovi se podařilo uskutečnit nekrvavý převrat. Soudruzi ozbrojení byli, nejen tím, že vládli nad armádou, ale měli ozbrojené i Lidové milice! Proto se tehdy povedlo uskutečnit něco podobného, jako koncem října 1918 v Praze, když vznikla ČSR. To, že komunisti jako strana existují nadále není chybou Havla. Že řada soudruhů převlékala kabáty a vstupovala do obnovené socdem strany nebo díky V. Klausovi i do ODS, tak také to není chyba Havlova. Představa, že komunisti brzy zaniknout byla hodně růžová, kterou měli téměř všichni nekomunisti. Ovšem další život ukázal, že realita je jiná než tužby. Chce to ještě trpělivost a nepodporovat ty, kteří se uměli překabátit

Ta růžová představa o zániku komunistů byla vyvolána ještě růžovější představou o tom, že noví politici budou usilovat o blaho země a jejího lidu, že nebudou korumpovatelní, že nebudou rovní a rovnější ... atd.

Nic naivnějšího jsem už dlouho nečetl. Stbáci zařídili 17. listopad, Stbáci sekundovali při předání moci a jedinou hlavní podmínkou (a proto byl samet) byla kontinuita práva, se kterou Havel SOUHLASIL!

Přesto, po 92. snaha o zrušení byla, ale Havel NESOUHLASIL! Zůstalo vše jen u lustračního zákona.

Tak. A následné ..úderné" proklamaci formou zákona o protiprávnosti kom režimu. ,,Lid" BYL USPOKOJEN A UKONEJŠEN A KOM AKORÁT VYSMÁTÍ

“Dnes je běžný jev, že se převrací historie, a to by mělo být odsouzeni hodné.. Například Václav Havel rozhodně nebyl první demokratický československý prezident. To není pravda! Prvním demokratickým prezidentem Československa byl T. G. Masaryk, kdežto Václav Havel byl poslední komunistický prezident. Volilo jej ještě staré vedení tehdejšího komunistického parlamentu.

To jsou fakta.

To je Chucpe.

Za naivní bych spíše považoval úvahu, že administrativním zrušením nějaké strany se zároveň zruší i její členstvo. Tak bysme tu měli nějakou Linke a vy byste byl zřejmě spokojen. Ne, o názvech to není.

nechyboval jen on-od té doby těch chybujících bylo více

Nechyboval vůbec. Choval se tak, jak bylo od něj očekáváno i mu bylo doporučováno.

Njn, asi nesměl.

Na rozdíl od Vás jsem to neschvalovala.

Píšete nesmysly, ne, že nesměl, ale nemohl. Copak mu to náš ústavní pořádek dovoloval? A nepište mi, prosím, že si měl nechat změnit Ústavu, byl by to jenom váš další nesmysl

Sociální demokrat? Nikomu jinému by totiž zrušení komunistické strany neprospělo.

Před mnoha lety zvolil komunistický parlament Václava Havla prezidentem

-----------------------------------------

Vzpomínáte? Vladislavský sál Pražského hradu byl v pátek 29. prosince 1989 svědkem asi nejabsurdnějšího dějství v dramatu, který provázel pád komunistického režimu v Československu. Federální shromáždění (FS), tvořené tehdy ještě většinou komunistickými poslanci, zvolenými za hlubokého socialismu, před zraky milionů televizních diváků jednohlasně zvolilo prezidentem disidenta a někdejšího "nepřítele socialistického zřízení" Václava Havla. Ještě v květnu 1989 byl přitom Havel ve vězení.

On byl nějaký jiný parlament, který jej mohl zvolit?

Myslím, že je třeba brát do úvahy ještě další věc - faktor upřímného překvapení. Klidně bych se vsadila, že Havel i lidi kolem něj museli být upřímně překvapení, že jim to prochází. Že se to konečně hnulo, někdo je poslouchá, že se ti papaláši, mnohem politicky zkušenější, se skutečně bojí, couvají, vzdávají to - konečně. Nejspíš nevěřili, že by jim proti nim prošly větší represe, možná se báli, aby revoluce nepřestala být sametová. V době předinternetové se ani informace nešířily tak hladce, bylo problematičtější se koordinovat, věci se prostě hrnuly před sebou jak se dalo... s komunisty si zadalo obrovské procento národa, nejspíš si mysleli, že by tyhle hlavy nešlo setnout spravedlivě. A beztak by se ti zarudlí chytráci jenom přejmenovali... takhle aspoň zůstalo jasno.

Ono to překvapení nebylo jen u Václava Havla.

Já osobně jsem se držel spíš stranou a na demonstrace na Václaváku chodil jen okukovat. Pak se ale synek (tehdy 16 let) vrátil velmi rozrušený z Národní třídy a já se začal angažovat.

Nechci se vytahovat nějakými zásluhami, byly nepatrné. Ale chci říct, že někdy v tom prvním týdnu po 17/11 jsem najednou začal mít tento POCIT:

"Proboha, oni to snad pustí". Tedy, já se toho nebál, já se, samozřejmě radoval. Bylo to prostě neuvěřitelné, kolos na hliněných se hroutil. Krásný pocit.

P.S. Pro rejpaly: Samozřejmě jsem v letech 1979-1985 pracoval pro komunistickou kontrarozvědku a jediný komentář, který k tomu mám, je ten, že prostě takový byl tehdy svět. Rozdělený.

A upřímně řečeno, nemám pocit, že se to od té doby nějak výrazně změnilo, jen jsme "trochu" zestárli.