Máte pravdu v tom, že u umělce je tak trochu jedno, jestli je obrazně řečeno černý anebo bílý.

U J. Nohavici mi vadí jediná věc, že je geniálním autorem geniálních textů a přesto se tak nějak nechal dekorovat těmi, o kterých píše ve svých písních (třeba Divocí koně). U K. Gotta je mi to jedno, protože texty jeho písní jsou jen větrem slov.

Karma.

Děkuji. Ano , to jsem měl na mysli. Jako "konzumentovi" nějakého díla mi nemusí moc záležet na tom, co je autor zač. Trochu ale zamrzí, že pokud se někdo vyjadřuje ke společenským, ideovým nebo snad dokonce politickým tématům, chová se jako člověk jinak. Naopak u Gotta může být potěšující, že přestože se nikdy nechoval jako nějaký bojovník a hledal asi vždy tu snazší cestu, tak se prý choval jako slušný člověk.

Mám rád dobrá vína a za dobré považuji jen to víno, které mi chutná. A podle podobného kriteria rozděluji i umění. Takže za dobrého umělce považuji toho, jehož produkt se mi líbí, čili mne pobaví nebo jinak pozitivně osloví. Že někdo má jiný vkus a tedy i jiný názor na to, co kvalitní umění je a co není, mne vůbec netrápí.

PS. Od Nohavici mám nahráno skoro vše, co vyprodukoval a od Gotta nic. Což ovšem neznamená, že ke Gottovi necítím velký respekt za to co dokázal a že i dnes, ve svých osmdesáti letech, naplní velkou halu diváky ve věkovém rozpětí 15-80 let.

Můžu se zeptat, proč tady do diskuze píšete, že pokud možno - podobně jako asi většina lidí - jíte, pijete, posloucháte či děláte prostě to, co máte rád? Ne že bych Váím to nevěřil, jenom moc nechápu, proč se s tím zde svěřujete...

...málo, co by vám vzal...

...málo, co by vám vzal...

A v novém filmovém zpracování Robinsona bude tento černochem a Pátek bělochem. Jen zatím netuším, jak se to prohodí v chystaném mysteriózním hororu Dr. Fu Man Chu.