Zrovna neziskovka "Lékaři bez hranic" je takovou parazitskou neziskovkou, které bych okamžitě zastavil jakýkoliv přísun veřejných peněz. Protože, co z našich peněz máme? Že nám zachrání a dovalí k nám bandu lidí poslední kategorie , po které už jsou primáti?

Jinak, jak jinak se lze bránit africké invazi do Evropy , než že Evropa uzavře své hranice a pobřeží a neumožní jedinému afričanovi , aby vylezl z lodi na evropský břeh ? Že se jich stovky utopí ? Bohužel. Není jiné účinné cesty jak tomu zabránit. Stovky se jich utopí , ale další tisíce radši zůstanou doma a nepohrnou se někam , kde o ně stejně žádní normální lidi nestojí. A ti , co o ně stojí , ať si je vezmou k sobě domů a pečují o ně.

Takže jako myslíte, že když skočím do vody, začnu se topit, mám nárok na záchranu, a zároveň nárok na " lepší život ". Tedy konec bydlení v paneláku, ale pěkný domek s terasou. Konec chození do práce, ale pěkně se nechat živit od státu.. Jsem skromná, to by pro začátek stačilo, ostatně kvůli lepšímu životu jsem do vody skákala..

Ten rozdíl je docela velký. Záchranné složky vyjíždí po zavolání ke konkrétnímu případů. Fakt to není tak, že sanitka křižuje pod kopcem, jestli si náhodou někdo nezlomí nohu. Tak to je ale u migrantů. Tam "záchranné slozky" křižují a hledají, jestli někdo není "v nouzi". A až podezřele rychle se jim "někoho v nouzi" daří najít.

Tohle se moc nepovedlo.

Možná je to zase satira, kterou čtenáři opět správně nepochopili.

Pan Turner se přesunul na pozici tvrdého citového vydírání a manipulace. Položil otázku, jestli mají Lékaři bez hranic zachránit někoho, koho "náhodou" naleznou na moři a komu hrozí utopení? Klidně, v tom problém není. Ale pak by jej měli odvézt k nejbližšímu břehu, tedy zpět do Afriky, do jejich domoviny, do jejich kulturního zázemí.

Vše ostatní je špatně. Jak úzká kooperace s pašeráckými skupinami tak převozy do Evropy, tedy cizího prostředí, cizí kultury, které migranti nerozumí, jsou z ní nešťastní, cítí se vytržení z kořenů, cítí deprese a hlubokou frustraci. Nepřijde mi to složité pochopit a přesto to mnohým činí potíže.

Pevně věřím, že přijde den, kdy se věci zase začnou nazývat pravými jmény a pašeráci budou za své zločiny po zásluze trestáni.

Akurát, že Lekári bez hraníc nezachraňujú žiadne životy, ale žiadostivosť černochov a Arabov po životnej úrovni a civilizačnom komforte, ktorý nevybudovali.

Pokud celé zástupy lidí začnou programově riskovat svůj život, aby tím vyprovokovali svou záchranu (a přepravu), tak nejenže nahráváme pašerákům lidí, kteří s tím kalkulují, ale ohrožujeme také celý smysl záchranného systému.

Právě proto, že pašeráci s tím počítají, by na vyprovokovanou záchranu neměl žádný záchranář (natož lékař) reagovat, protože tím svou kapacitu přesouvá od těch, kdo jeho péči opravdu potřebují.

Vy nám svým článkem, pane Turnere, vlastně říkáte, abychom mysleli politicky, stejně jako začínají politicky myslet Lékaři bez hranic. Když jsem četl knihu "Chyťte Žida" od Tuvii Tenenboma, který jako novinář popisuje realitu soužití palestinských Arabů a Židů v Izraeli, tak jsem se tam bohužel dočetl i o českých zástupcích Lékařů bez hranic, které zřejmě více baví montovat se tam do politiky (fuj Izrael), než řešit lékařské problémy. Řekl bych, že to problém dokonale ilustruje.

Díky za tento článek. Souhlasím s Vámi.

Problém je v tom, že když mě horská služba zachrání na Sněžce tak mě neodveze pod Grossglockner. Ať si ty lidi zachraňují, ale nemusí se pak podílet na pašování lidí do Evropy.

Služba lékaře je od dávných dob vysoce humánním posláním. Šlo by to shrnout do slov úleva trpícím a záchrana lidských životů. Například hospital (špitál) byl typickým zařízením zřizovaným například u klášterů a slučoval v sobě právě ty základní humánní přístupy k lidem nemocným a trpícím.

Považuji za nesmírně záslužnou a pozitivní věc, že na tento duch navazují Lékaři bez hranic, kteří se snaží pomáhat trpícím lidem na různých místech světa. Mají pro to u mne velkou úctu a obdiv. Podstatu zde probíraného problému, jsem nestudoval detailně. Lidsky řečeno, i kdybych byl nelékař (a měl jakékoliv civilní povolání) a ocitl bych se v situaci, kdy je třeba pomoci tonoucímu či jinak zachraňovat holý život jednoho člověka či více lidí, neváhal bych: snažil bych se pomoci dle svých sil a možností. TEPRVE PAK, pokud by se záchrana života či životů zdařila, by bylo namístě řešit veškerou další problematiku až po právní souvislosti.

Vždy existuje určitá hierarchie hodnot a pokud se svévolně poruší, přestáváme být sami sebou. V krajní situaci se nejdříve řeší pomoc konkrétnímu člověku v nouzi, až pak následuje řešení všech dalších věcí.

Tím však absolutně nepopírám nutnost prevence. Evropa jistě nemůže zcela bezelstně otevřít hranice a pustit dovnitř každého, kdo si usmyslí. Problém je to složitý, rychlé a jednoduché řešení není po ruce. Ale přesto, pokud mezitím zapomeneme na lidskost a její elementární základy, pak jsme už ve svých hodnotách "zemřeli" a fakticky potom nemáme co chránit.

Pane Trizuljaku, nejprve jste nám sdělil, že "služba lékaře je od dávných dob vysoce humánním posláním", pak jste sám sebe pochválil, a nakonec jste nám sdělil, že "rychlé a jednoduché řešení není po ruce". To je opravdu dojemná argumentace.