Je velký rozdíl mezi "nenávidět někoho/něco" a "nemuset někoho/něco" (což je krásná česká vychytávka pro poměrně mírnou negativní emoci).

Pro mě je rozdíl v tom, že ten kdo nenávidí se aktivně snaží subjektu své nenávisti uškodit. Ten kdo "něco nemusí" se tomu prostě jen snaží vyhnout. Já třeba nemusím zeleninovou polévku, ale v žádném případě neběhám po náměstích s transparentem za její zrušení (tudíž nelze říci, že bych ji nenáviděl).

Bohužel, v diskusích není důležité zúčastnit se, ale zvítězit a tak se "nenávist" používá jako univerzální nálepka, jejímž cílem je ukázat, že oponent nezvládá své emoce (a o skutečném poměru oponenta k subjektu většinou nic neříká).

Výborně, musím pochválit, velmi trefný text!

Přesně tak, se slovem nenávist se operuje již delší dobu jako s nálepkou. "Máš jiný názor? - Nenávist!". To že někdo třeba odmítá imigranty ještě neznamená, že je nějak nenávidí. Také si doma zamykám dveře, aby mi nikdo cizí nelezl do bytu, ale to není z důvodu, že bych ty cizí lidi, co chodí po ulici nějak emotivně nenáviděl, prostě je jen u sebe doma nechci. Stejně tak nechci v Evropě nelegální cizince, ale neznamená to, že je nenávidím. Stejně tak se mi třeba nelíbí současná homosexuální lobby, ale opět to neznamená žádnou "nenávist", jako že bych každému homosexuálovi, kterého potkám, chtěl zakroutit krkem. Nesouhlasím s multikulturalisty ani s ekofanatiky, ale také to není, že bych je nenáviděl, opět s nimi jen nesouhlasím, ale čistě prakticky, ne emocionálně. Atd. Myslím, že takto to má nastavena většina lidí u nás.

Tolik nenávisti v jednom blogu jsem už dlouho neviděl karma.

Velmi komické mi přijde, když autorka blogu má v záhlaví heslo VH:,, Pravda a láska zvítězí" a v diskusích i v jejich článcích to páchne touhou po krvi. A pozor nejedná se o případ kritiky, nebo použití odlišného názoru....

Kdo a kde bude a v jakém mediálním prostoru o čem psát, rozhoduje speciální, šéfredaktorem nebo majitelem titulu zřízený cenzor - a to i přesto, že si ještě hodně lidí myslí, že ve třicátém roce oslav Pádu komunistického režimu - v tomto státě již žádná cenzura dávno neexistuje.

Nenávist není vzdy negativní, například hnutí Milion chvilek, které na jejím základě vzniklo, je v médiích chvále o a podporováno

Myslím, že to kdysi způsobil nešťastný překlad slova "hate", které tak silné není. A teď tady zbytečně hrotí emoce.

Sebekritika se cení.

Nenávist je složitý emoční náboj a stav, který filozofové a psychologové, jako mnoho jiných emočních hnutí mysli, léta letoucí rozebírají ze všech stran. Dokonce i fyziologové umí částečně definovat chemické a hormonální stavy a procesy, které mohou přivodit různé formy agresivity, kterou subjekt může identifikovat jako nenávist. Ale to všechno jsou jen krotké diskuze v pohodlí teplého křesílka před obrazovkou a klávesnicí. Představte si hypoteticky situaci, kdy někdo buď záměrně nebo z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt některého vašeho rodinného příslušníka, třeba smrt vaší milované sedmileté dcery, kterou smete bezohledný idiot na motorce. Myslím, že krotit své emoce k takovému člověku bude asi hodně těžké.

Dobře, že jste to napsal, ušetřil jste mi práci. Už delší dobu si totiž inflace výrazu nenávist (ale i některých dalších) také všímám. Karma.

Velmi dobrý a potřebný text.

Domnívám se, že v normálně fungující společnosti mohou sice čas od času vzplanout individuální nebo kolektivní vlny vášní, včetně nenávisti. To bohužel nějak patří k lidské přirozenosti. Ale je to nedobrý exces a jsou od toho na jedné straně obecně přijímané normy chování a na druhé straně také zákony, jimiž se společnost může a má s nenávistí nebo nenávistnými projevy vypořádat.

Jádro pudla je v politické instrumentalizaci nenávisti. Typický je relativně nedávný příklad s brexitovou kampaní v Británii, kdy nenávist šířená mezi zastánci brexitu vedla až k politické vraždě mladé poslankyně Jo Coxové, jedné z výrazných postav tábora zastávajícího setrvání Británie v EU.

Žel, také na diskusích fórech u nás čelíme už řadu let fenoménu úmyslně rozdmychávané nenávisti. Je potřebná umírněnost a kritický nadhled. Nenechat sebou cloumat, nepodléhat svodům nenávisti.

Jev označení příspěvku, s jehož obsahem nesouhlasím, za nenávistný, bych okomentoval hláškou z filmu Pelíšky: "Rozmohl se nám tady takový nešvar!"

Důvodem inflace toho slova je zbabělost, škodolibost a potřeba se představit jako svatoušek. Vlastně jsou taková sprostá nařčení akty lepení terče na záda jiného člověka, aby tak byl ostatními odstřelovači dobře a neomylně rozpoznán a snadno a bez výčitek svědomí či beze studu "odstřelen" . Jsou to vlastně akty predstíranèho blbství uskutečňované v oprávněně prožívané naději, že blbci se nechají takovou odpornou nápovědou strhnout. Trochu to připomíná žlutou hvězdu.

Abych se nikoho neoprávněně nedotknul, je třeba zmínit i to, že ne všichni, kdo neodolají, jsou blbci. Někdy víru v nenávist takto onálepkovaneho a předhozeného člověka předstírají i další střelci, jejichž prsty na spoušti svrbí ke stisku.

Pokud se někdo bez použití slova nenávist neumí vyjádřit, je to nejlepší vizitka, co si udělá. Skoro bych řekla, že tohle klišé a dnešní naprostá floskule nejen zvedá koutky, ale dává ostatním nasrozuměnou, že si píšou s dávno poraženým, který o té porážce ani neví. Přijal bez námahy flastr jednoho formátu na všechno pohodlně tak, že vydavatel flastrů ví, že má v hrsti dalšího pro své manévry.

Problém je v tom, že někteří lidé nejsou schopni rozpoznat rozdíl mezi kritikou a urážkou. Vy sám jste před časem napsal článek, ve kterém jste různé osobnosti rozdělil na "národní blbce" a "respektované osobnosti" podle toho, jakého kandidáta na prezidenta podporovali. "Národní blbci" podle Vás byli voliči Miloše Zemana (například režisér Zdeněk Troška; olympijského vítěze Jana Kůrku jste označil za "součást té hrůzy" a za "kdesi vyhrabaného důchodce".) Za "respektované osobnosti" jste označil voliče Jiřího Drahoše. To má do smysluplné kritiky hodně daleko. Stejně jako Vaše spekulace o Jiřině Bohdalové. O Karlu Gottovi jste se letos v červenci vyjádřil způsobem, který lze těžko označit za smysluplnou kritiku, ovšem definici osobní urážky naplňuje dokonale. A tak by se dalo dlouho pokračovat.

Takže zní poněkud směšně, pokud zrovna Vy chcete někoho poučovat o slušném chování a o schopnosti vyjadřovat se pomocí důkazů a argumentů. V tomto ohledu byste měl zapracovat nejdříve sám na sobě. Teorii máte v malíčku, tak teď to ještě převést do praxe.

Je třeba nenávidět hřích, hříšníka je třeba milovat. To je věta, kterou hojně uvádějí křesťanští moralisté.

Turner: " Přežijí jen ti nejsilnější, nejsobečtější a nejpřizpůsobivější."

Kdo je bez viny, hoď kamenem.

Karma

karma a dík.