„Věřím v jakousi podobu a podstatu boha, ale musím připustit a také respektovat názor, že bůh není.“

Zdroj: https://turnerjiri.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=774853

Buď věřím, nebo nevěřím. Mohu pochybovat, hledat, prožívat krize .... ale připouštět, že má pan Turner v otázce víry pravdu, to po mně nechtějte.

Zatím největších invektiv jsem se dočkal od křesťana - katolíka. Neboť pámbíčkář nepřemýšlí, pouze věří. A víru si upravuje podle svých záměrů.

Je to možné. Nedělám ale rozdíl mezi fanatickým věřícím, fanatickým komunistou, fanatickým antikomunistou atd. Podle mě, jsou to skupiny lidí, kterým postačuje někomu a něčemu věřit a nejsou ochotni přemýšlet o tom, komu a čemu věří.

Chybí mi ta milá mladá paní s vydatnou podporou 6-ti leté dcerky a 80-ti leté babičky snažící se mě u branky přesvědčit o stáří země 14 000 let, nemožnost vzniku komplexního orgánu (oka) z ničeho a dalších chutných libůstek. Věděl jsem, že jakýkoli můj argument proleze jejím levým uchem do pravého stejně snadno jako jistý mužský orgán jistým ženským orgánem. Pozval jsem si ji ještě dvakrát a královsky se bavil. Při třetím popovídáním už i její dcerka koukala na svou mámu jako na tvora příliš podivného a možná jí i tou hlavičkou kutalo proč že to sála prso takového človíčka.

Musím se doplnit, tahle paní byla jistě jen velmi zábavný extrém.

Lidská psychika je nastavena pro víru v nadpřirozeno, což znamená, že víra je člověku přirozeností. Kdo tuto věc popírá, snaží se svou přirozenost přebít a přeceňuje své schopnosti, nejvíce rozumové. Ale stejně je to pouze jeho iluze, protože neexistuje člověk, který by neuskutečnil nějaký rituál, který tu jeho přirozenost zviditelní.

Např. ranní rituál čištění zubů.

Měl jsem to štěstí a mohl diskutovat s prof. Piťhou.

Já - křesťanský ateista a on vzdělaný katolik a historik. Je to již mnoho let. Ale to hlavníí mně utkvělo v paměti.

Bůh není nějaký vousatý dědoušek na oblážku, ale pravda a láska. I ateista může jednat v souladu s Biblí.

A nejmoudřejší zásady jsou sepsány v Desateru.

A opravdový křesťan není dogmatik.

Nerozporuji, naopak Vám závidím, že jste měl možnost diskutovat se vzdělaným katolíkem.

A Desatero jsou opravdu zásadní moudra, která byla pouze shrnuta v jedno.

Věřící není totéž, co pánbíčkář. Věřící MŮŽE od ateisty očekávat víru v dogmata, zvláště, jde–li o ateistu, jenž se ztotožnil s dogmatem, že člověk nemůže mít osobní zkušenost s Bohem, a proto by měl připustit, že Bůh není. Z jakého pramene jste čerpal a kdo je původcem tohoto dogmatu, nevím. Ale rozumu mnoho nepobral.

Blábol.... ale to Vy věřící MŮŽETE

Aha, tak vy se se mnou bavit odmítáte, ale dlouhý článek jste napsat musel.

Tak pro vyjasnění některých pojmů. Já vás neoznačil jako dogmatika, ale demagoga. To jsou různé pojmy. Demagog jste, což prokazuje i tento váš článek.

Dále rozporuju vaše tvrzení, že Bible (Korán, ...) se nedá a nemá aplikovat na současný život. To je omyl. Pokud něčemu věříte, pak byste měl jednat v souladu se svou vírou. Je přitom lhostejné, zda věříte tomu, že Bible je slovo Boží, že Korán je slovo Alláhovo, že komunismus je jediné správné společenské uspořádání atp. Jestliže jakékoliv učení, kterému věříte, říká, že to a to je správné a měl byste to dělat, pak byste to měl také aplikovat ve svém životě. a jednat v souladu s tím. Pokud to neděláte, jste rozpolcený, nestálý, nevěrohodný.

Pokud věříte (jste přesvědčen) tomu, že krást je špatné a přesto kradete, co jste pak za člověka? To pravidlo vaší víry je třeba aplikovat - prostě krást nebudete. Totéž lze vztáhnout na další věci. Pokud je tedy v nějakém učení postaveno za správné, že se člověk se má živit vlastní prací (pokud nemá jiné prostředky a je schopen práce) a nemá vyžírat jiné, pak je správné to aplikovat ve svém životě a pracovat. A je možné to aplikovat i na druhou stranu - odmítnu živit lenivého vyžírku, ať se stará sám.

Co byste chtěli od ateisty?

Asi ste mysleli: Co byste chtěli od neznaboha?

Myslím si, že věřící mají jednodušší život, jejich víra v boha (malé b proto, že bohů je víc) jim poskytuje útěchu od všech protivenství a pomáhá jim nést váhu neštěstí, je to taková berlička.

Kdežto my ostatní musíme být dostatečně silní, abychom ta protivenství a neštěstí unesli sami, nebo za pomoci vědy, tj. dáme -li důvěru psychologovi, psychiatrovi, nebo nějakému příteli.

Je ale pravda, že i tak vše dopadá jen na nás a musíme to unést bez té berličky.

Je to příliš zkratkovité, ale snad dost výstižné.

Věřícím jejich víru neberu, ale ať mě oni zase nestraší peklem, což někteří někdy dělají...

Ono to může být i naopak. Víra, že smrtí vše definitivně končí, může být berličkou zase pro ateisty. Každý člověk za život udělá dost lumpáren - a jen trochu sebereflexivní člověk si jich je aspoň zčásti vědom. No a vědomí, že se vše smázne (a žádné volání k odpovědnosti nenastane), může být pro někoho celkem osvobozující

Věřící a ateista, průběžná, dlouhodobá a nekončící diskus a pak bych ještě připomněl kohosi, kdo si zamanul tvrdit, že existenci čehokoli, co nelze poznat zkušeností, tedy např. Boha, nemůžeme ani dokázat, ani vyvrátit a ten si říká Agnostik.

A on uvažuje někdy pozitivně a pak tvrdí : „Ve věcech myšlení následuji vlastní rozum až tam, kam mě zavede, bez ohledu na cokoliv jiného“ a je li nalěděn negativně trvá na tom, že : „Ve věcech myšlení neberu za jisté úsudky, jež nejsou či nemohou být dokázány“....