Bohužel pro mnohé, kteří by chtěli práci revizora dělat, tak chtějí neoprávněně maturitu.

Zajímavý téma, neboť volba povolání zcela nepochybně ovlivňuje pozdější životní spokojenost a nebo taky ne.Myslím, že ten, kdo cíleně vyhledává vámi popsané, některé profese s cílem ublížit,poškodit atd. tak to už nebude nějaký mindrák,ale přímo psychická odbočka.

Kdysi dávno se zájemci o práci v represivních složkách testovali na fyzickou a psychickou způsobilost, nevím, jestli je to dnes nutná podmínka pro tato povolání. No jatek se to bohužel netýkalo.

Já mám podobné zkušenosti, ale z jiné oblasti, kde by se mělo testovat také ještě mnohem více, více a to z každodenní jízdy autem...

Pokud je člověk buddhisticky založen, může klidně sbírat psí hovínka. Samozřejmě moderní Čech, materialisticky založený, si to neumí představit, ale to neznamená, že to nejde. Viděl jsem dokument, kde mladý muž pracující v krematoriu popisoval, co obnáší jeho práce a že ji má rád a baví ho.

Nevejde se mi to – omlouvám se, ale musím na dvakrát:

Jedenáct let jsem v Praze řídil tramvaje. Potkal jsem se za tu dobu s řadou pracovníků přepravní kontroly, kteří se samozřejmě museli do mé pracovní dokumentace zapsat. Znal jsem i jejich úhlavního šéfa, s nímž jsem kdysi pro dnes již neexistující web DP-ARÉNA dělal rozhovor.

Z něho vyplynulo, že bych se já, ať jakkoli zkušený zaměstnanec DPHMP, mezi tyhle lidi nedostal. A pokud se jejich příjmů týče, byli na tom úplně jinak než já jako řidič tramvaje. Už před dvaceti lety museli být tito lidé kvalitně jazykově vybaveni, pravděpodobně prošli i psychologickými testy.

Je to ale o lidech. Vlastně o tom píšete...

Jako tramvaják jsem měl tu možnost poznat revizory soudné, někdy i shovívavé, měl jsem možnost poznat i blbce. Nezapomenu na zimní scénu na přelomu měsíců ledna a února v noční tramvaji, v níž cestovali sympaticky odehnívající bezdomovci a s nimi jedna slečna se dvěma kufry, která (nastupovala na „Kulaťáku“, takže s velkou pravděpodobností přijela z letiště) klimbala cestou do Strašnic, do čehož vstoupila na Starostrašnické dvojice revizorů, která zjistila, že slečna – bylo půl hodiny, čtyřicet minut po půlnoci – má propadlou síťovou jízdenku.

Hádka v salónu toho tramvajového vozu byla z těch, které jsem akusticky ani v zavřené kabině přehlédnout neuměl, na zastávce jsem vylezl a pídil se po tom, co se děje. Ta mladá dáma byla, já to uznávám, verbálně agresivní, nicméně její argumenty jsem byl s to pochopit. Hlavně proto, že jsem věděl, že páni revizoři jdou cestou nejmenšího odporu. A tak jsem vzbudil prvního bezdomovce – „Vaši jízdenku!“ Kde by ji vzal! Vzbudil jsem druhého, třetího, pátého... na Průběžné jsem je vyhodil z tramvaje všechny včetně revizorů.

Ta slečna pokutu za černou jízdu asi zaplatila. Já jsem za angažmá v této „kauze“ přišel o pětistovku prémií, protože páni revizoři na mne napsali služební hlášení. Můj argument, že když teda kontrolujou, asi by měli všechny, byl bezvýznamný.

Mně osobně nikdy nebylo líto, i když to tehdy byla hromada peněz, že jsem o tu pětistovku přišel. Tím spíš, že když jsem se chviličku po tomto incidentu sešel se šéfem pražských revizorů, abychom spolu udělali rozhovor a bavili jsme se mimo jiné i o tomhle, tihle dva mládenci v řadách Dopravního podniku hl. m. Prahy skončili.

Jak jsem výše řekl, tohle je o lidech...

Je to o lidech. Já jako chlapec z malého městečka jsem přijel vlakem do Prahy na hlavní nádraží a pak jsem potřeboval pokračovat metrem. Normálně jsem si orazil lístek a seběhl do metra. Tam jsem zjistil, že jsem na špatné straně. Vyběhl jsem ven a seběhl na správnou stranu. Hned ke mě přistoupila docela hezká paní kolem 50 let a že prý kontrola jízdenky. Podal jsem jí jízdenku a paní začala, všimla jsem si vás na druhé straně. Já - ano, spletl jsem se, potřebuji jet na tuto stranu. Ona -Aha a to je ten lístek, co jste si orazil? Já-Ano. Ona- a jiný lístek už nemáte? Já-Ne jen ten co jsem si orazil. Ona-ale vy jste opustil prostor a tím váš lístek pozbyl platnost. Měl jste si orazit jiný. Já-To jsem nevěděl. Ona-Vy nejste z Prahy ? Já -ne. Ona-Ukažte mi občanku. S důvěrou, že si chce ověřit, že nejsem z Prahy jí podávám občanku. Ona- Hm nejste, tak dostanu 100,- Kč.

Milá paní viďte.

Je to o lidech, psal jsem to... v době, kdy jsem jako tramvaják vydělával nějakých 15 tisícovek čistého měsíčně, revizoři brali 25 - 30. Měli prostě nějaká procenta z pokut. A byli tací, kteří si těch tisíc vydělali i 40.

Kamarád z Prahy mě dal školení. Podat jízdenku a neodpovídat.

To vlastně platí dodnes. S revizory a policajty se nebavíme !

No jo, jak psal pan Turner, někdo to dělat musí...

To je pravda, jen by to chtělo trochu lidskosti, logiky a pochopení jestli dělám správně tak. aby byl svět spravedlivější. Cit pro spravedlnost je nám dán evolučně, ale lze ho ovlivnit výchovou.

Víte pane Kšír, cesty člověka, to co mu bylo dáno do vínku a posléze výchova a socializace ......a pak se vyklube kdosi, né vždy se to povede, tak jak by to mělo být nej.....

Nejenom nejsou z Prahy, nejsou ani z CR. Cizinci pri vchodu do metra ani nezjisti kde se jizdenky vlastne prodavaji - tak jdou s davem.

Určitá povolání mohou kromě naprosto obyčejných lidí přitahovat oproti jiným povoláním i nějaké ty více či méně natěšené odchylné jedince. Revizoři, bachaři...by mohli vyprávět.

Na druhou stranu zrovna tihle se musí dennodenně setkávat s abnormálně nepřizpůsobivými a neférovými "protivníky", takže si umím představit, jak je zde původní lidumilec pomalu ale jistě svými "klienty" přelisován do pěkného nevrly a v některém případě i do pořádného zákeřáka.

Pražští revizoři nemají zrovna dobrou pověst. Číhání na neznalé cizince na turisticky profláknutých zastávkách a následná přemrštěná nekompromisnost, lov na nastupující, kteří si právě odeslali SMSku, ale ještě ze "systému" nedostali potvrzení...

Nevím, proč bych měl odesílat SMS, když autobus teprve přijíždí a není jisté, zda zastaví či se do něj dostanu - a pak stojím na chodníku jako moula a časový limit jízdenky mi už zbytečně běží...

S tim poslednim odstavcem bych si dovolil oponovat. Dle prepravnich podminek muzete do vozidla vstupovat pouze s platnym jizdnim dokladem, pripadne hned po nastupu do vozidla oznacit jizdenku nebo zaplatit kartou. SMS jizdenka se povazuje za platnou pouze s potvrzovaci SMS. Je schvalne nastavena na delsi platnost nez je jeji "nominalni" hodnota, presne z toho duvodu, aby ji bylo mozno poslat predem. Takze treba v Brne "hodinova" SMS jizdenka ma platnost celych 75 minut.

Vidíte... zrovna tohle patří k věcem, které se narozdíl od Prahy řeší v Brně logicky a s vmyšlením do uživatele.

U nás v Práglu stojí papírová jízdenka 40 Kč a má platnost 90 minut. Přes mobil to vyjde na 42 Kč a platí to stejných 90 minut.