Naši psi mi čtou myšlenky, u některých akcí stačí když se rozhodnu a už jsou nachystaní, aby o nic nepřišli.

Za tento text karma. Mluvit se zvířaty je normální, naopak nemluvit s nimi je nenormální. Kdysi dávno měly děti ze sousední chaty suchozemskou želvu (stepní) a jejich babička si ji zamilovala. Jednou se ale želva ztratila a nebyla k nalezení. Hledali jsme ji celá banda všude, ale želva jakoby se do země propadla. Až druhý den dopoledne ji někdo našel poměrně dost daleko a přinesl ji té paní. Přitiskla si želvu spodní částí krunýře na tvař, želva, která ztratila pevnou oporu, divoce mlela nohama a ta paní jí říkala: "Ty jsi ráda, že jsi zase doma, viď." Snažil jsem se pozorně sledovat želviny oči při těch slovech, ale měla v nich neutrální výraz. Když ji však paní postavila na zem, byla ta želva ráda určitě.

S plazy je to asi trochu jiné než se psy, ale měl jsem kdysi hroznýše a nikdo mi nevymluví, že mě neměl rád.

Mela jsem uz 2x stenata pouze na rok, nez pujdou do cviceni na pracovni psy, nic nebylo zakazano, smela jsem je rozmazlovat, aby si toho detstvi uzili....kazdeho jsem obrecela, byli tak rozumni jiz od malicka, povidali jsme si stale. Ve zpravach jsem videla zdejsiho Anderson Coopra s pocitajicim psem:

https://www.youtube.com/watch?v=-9z2lVgnhsw

díky za komentář i odkaz.

On ten Bohouš při natáčení odmítnul chleba teprve když mu polili terpentýnem nebo nějakým takovým sajrajtem.

...také jsem to slyšel, tento typ psů je z mé zkušenosti stále při chuti.

Karma.S Ritou,Morisem,Bennym a Šedym se doma normálně bavíme,na tom snad není nic divného....

ani divného, a vůbec ne špatného.

ja jim denne vymyslim desitky prezdivek-mafiani,chuligani,cufousove,rintintinove,kleouskove,mufikove,prdochove,a oni vzdycky vi,ze rec je o nich

Někdy je lepší oslovit pány přes psy- tedy nejdříve začít o jejich psech...

no a jsou dny, kdy můžete hovořit jen se zvířaty...protože lidé prostě nekomunikujízvláště v těchto posledních "optimistických" dnech povinných oslav

Pes, na což sází, cvičitelé canisterapeutických psů, jsou mimo jiné vynikajícími prostředníky pro kontakt s jinými lidmi. A to se vůbec nemusí týkat jen lidí postižených.

Ještě se mi vybavil jeden výjimečný pes a panička. Pipina byla nalezenec a Pipina byla proto, že ji měli za hloupoučkou. Jenže byla naopak geniální. Kdysi jsme společně byli na chatě a ona přesně reagovala na to, co jí panička povídala. Nejvíc mne dostalo, když jí (byli jsme v pro pejska neznámém místě) nasadila obojek a vážně a vlídně vysvětlovala: "Pipinko, tady jezdí auta, tady nemůžeš lítat po silnici, přejdeme na druhou stranu a půjdeš pěkně po travičce, jo?"... a Pipina bez rozmyšlení zamířila na trávník a spokojeně tam na nás počkala.

Přidávám se do party, Jiří. Sama se psem (zlatý retrívr, bude mu 8), jak mi odrůstaly děti, jsem procestovala a provandrovala kus republiky a umět mluvit, byl by z něj už skvělý průvodce. Teď, když se sžívají s naším 15-měsíční synem, občas si je v tom vysvětlování, oslovování či kárání spletu. Malý zatím nemluví, prozatím se dorozumívají gesty a citoslovci "na", "dej" , ale dělí se o hračky i o mňamky.

A mimochodem, patřím i k těm, co se baví s kytičkami. Vítám je (dříve i s kocourem, který mi byl ranním průvodcem zahradou, rosa nerosa), chválím, lituju (třeba když jich slimáci kus užerou nebo pes při hře ušlápne), poslední dobou se jim nejvíce omlouvám (teď za zanedbávání, mimčo a dům "sežerou" většinu mého času).

A jak píšete. Potkávám podobných podivínů více. Tak to snad není s tímto světem tak zlé.

Požehnaný Nový rok Vám, Vaší rodině i zvířeně přeji

Komunikace nemluvněte a psa je téma na samostatný článek ( klidně i knihu). Už je to sice pěkných pár let ( trénujeme už na vnoučata), ale dobře si pamatuji ten neuvěřitelný vztah našeho NO Bada a mých dcer.

I Vám a vaší rodině, Dášo, je to dobré.

Mluvím nejenom se psy, a nejenom psi mi rozumí a odpovídají...:-) I ta morčata, když jsem se zeptala:, panstvo, kdo si dá mrkvičku?, začala hystericky pískat. Papoušek byl nesmírně užvaněný a obě feny rozuměly skoro všemu. Jedna z nich odpovídala ocasem+ slovem HUF, což je něco jako JASNĚ, druhá aspoň pocvakávala mordou a pofrkávala. Když jsem krájela maso, celkem srozumitelně artikulovaly. :-)

U mě je ovšem problém v tom, že mluvím na psa, i když náhodou vyjdu bez něj... Moje hlášky , Ty seš mimořádně hnědý pes!, popřípadě , Ty jsi moje zubaté všecko!, vzbuzují u spoluobčanů lítostivý škleb...

Muj papousek poznal brzdy meho kola, bydlela jsem na kopci a vzdy jsem ho slysela kricet, kdyz jsem zastavila a sla domu a mluvil na mne take.