K multikulturalismu můžete zkusit polemizovat s tímto:

http://www.czechfreepress.cz/dalsi-blogy/deti-jsou-v-prvni-linii-boje-za-zniceni-naroda.html?hitcount=0

Jinak ale nemáte v článku pravdu, protože jste si vymyslel vlastní definici multikulturalismu.

Ve skutečnosti je multikulturalismus politika vícera kultur na společném území.

Polemizovat budu, pane Chovanče, pouze z vašimi názory, které mi zde na to,co jsem zde psal, sdělíte, a ne s nějakými propagandistickými výplody, která navíc melou do jednoho článku vše, co je po ruce. Právě proti takto zjednodušujícím a paušalizujícím výkladům je tato úvaha zaměřena.

Také jsem vás již dříve žádal, abyste vážil to, co píšete. Žádná definice multikulturalismu v mém článku není (nemohu se v to tedy ani mýlit) a to co možná za definici považuje je lingvistický rozbor slova, se kterým nijak neargumentuji.

Není tam ta definice právě proto, že žádná jedna neexistuje, tudíž považovat tu, kterou jste někde opsal a uvedl za jedinou možnou a správnou je zcela absurdní.

Určitě zajímavé a poučné čtení nejen pro dospívající dceru. Problémem je vždy, když se jakákoli idea přemění ve fanatickou ideologii a praktické uplatňování kolektivní viny často vede (vedlo) k neblahým důsledkům.

Je to tak, navíc ty důsledky "kolektivní viny" působí i jaksi sekundárně. Vytváří vzájemnou nesnášenlivost a ta je důvodem nebo alespoň záminkou všech konfliktů včetně těch hrůzných.Díky za komentář.

Pane Turnere, pro mě je jediným místem, o kterém si myslím, že multikulturní funguje, ostrov Mauricius (ne, že bych projela celý svět, to zase ne). V domě, kde jsem žila, byl soused po levici čínského původu, vpravo bydlela Belgičanka (paní v důchodu). Kostely, hinduistické a buddhistické chrámy, mešity... Všichni slavili svátky všech, což bylo senzační, protože se pořád slavilo Tak bych Mauriciu přála, ať mu to přátelské ovzduší vydrží. Článek je zajímavý, jako vždy.

Mám podobnou zkušenost (bohužel ne z Mauriciu, což jeden z mých nerealizovaných snů) z menších velmi pestrých komunit. Přemýšlím, proč to někdy jde a jindy ne. Je to, jak jsem se pokusil vyjádřit v tomto článku, asi souběh mnoha faktorů, ale základem je vzájemná tolerance a uvážlivost. Děkuji za příspěvek, paní Jogheesová.

Hledal jsem v textu aspoň jednu pasáž, ve které byste se obracel na dospívající dívky s nějakým sdělením.

Nic takového jsem však nenašel.

Je proto třeba se ptát, proč se Váš příspvěvek tak nepřípadně jmenuje?

Vy se pri cteni clanku necitite jako dospivajici divka?